Dne 8. října 1996 se blížil k letišti v Turíně obří čtyřmotorový nákladní letoun Antonov An-124 Ruslan provozovaný ruskou státní leteckou společností Aeroflot. Stroj měl za úkol přepravit několik luxusních vozů Ferrari, které zakoupil brunejský sultán. Na palubě letu číslo SU9981 se nacházelo 23 osob včetně čtyřčlenné letové posádky. Na letišti Turín – Caselle panovalo, špatné počasí, dráhová dohlednost byla pouhých 1500 metrů. I přesto se piloti rozhodli s obřím letadlem přistát.

Navigátor An-124: „Vzdálenost od prahu dráhy 5 kilometrů, klesáme“

První pilot: „Zapínám stěrače“

Navigátor: „Vzdálenost 3 kilometry, výška 150 metrů nad zemí, klesáme 4 metry za sekundu“

Navigátor: „2 kilometry“

Kapitán: „Jsme na sestupové dráze?“

Navigátor: „Noo, asi ano“

Kapitán: „Přebírám řízení“

Navigátor: „Jeden a půl kilometru, výška 100 metrů“

Navigátor: „Radiovýškoměr 80,70,60,50“

První pilot: „Pojďme opakovat!“

Navigátor: „30“

Kapitán: „Proč bychom měli opakovat?“

Navigátor: „20“

První pilot: „Ne, ne!“

Kapitán: „Motory na volnoběh“

Navigátor: „10,8,6“

První pilot: „Ne, pojďte opakovat!“

Navigátor: „4,3“

První pilot: „Už jsme dávno nad ranvejí, vidíte její konec ?!“

Kapitán: „Jo, radši budeme opakovat“

Palubní inženýr: „Zpětný tah nefunguje!“

Kapitán: „Budeme opakovat!“

Palubní inženýr: „Ukazuje to, že zpětný tah nefunguje“

První důstojník: „Jo, dobře“

Kapitán: „Rozkaž, že budeme opakovat“

První důstojník: „Opakujeme!“

Radista: „Aeroflot 9981, Turín-věž, opakujeme přistání kvůli špatné viditelnosti“

Palubní inženýr: „Motory nedávají plný tah!“

Turín-věž: „Rozumím, přelaďte na frekvenci Turín-radar 121.1“

Kapitán: „Zatáhnout podvozek“

Navigátor: „Ztrácíme rychlost!“

Radista: „Turín-věž, rozumíme 121.1, ztrácíme rychlost“

Palubní inženýr: „Plynové páky nadoraz, stoupej!“

Navigátor: „Rychlost, stále klesá!“

Palubní inženýr: „Už to bude v pohodě, stoupej ty kráme!“

Navigátor: „Rychlost !“

Palubní inženýr: „Páky jsou nadoraz!“

Palubní inženýr: „Stoupej, stoupej, stoupej!“

Navigátor: „Rychlost, rychlost !“

V tom okamžiku, v 10:20 hodin místního času, narazil Antonov ve výšce 15 metrů do vrcholků stromů a posléze do budov v obci San Francesco al Campo nacházející se v ose dráhy číslo 36 letiště v Turíně. Při havárii zahynuly 2 osoby na zemi a 2 členové letové posádky. Vzhledem k hrozivému pohledu na místo dopadu letounu se dalo hovořit o zázraku.

Vyšetřováním se zjistilo, že za nezdařené přistání mohla pravděpodobně nezkušenost kapitána, který měl v civilním provozu nalétáno jen něco málo více než 400 hodin.

Letiště v Turíně mělo v NOTAMu (NOtice To Air Men – informace pro posádky letadel o změnách oproti normální normálnímu stavu letiště) uvedeno, že dráha číslo 36 je v rekonstrukci. Použitelná délka dráhy byla z důvodu opravy snížena 3300 metrů na 2350 metrů, navíc dráhový přistávací systém ILS fungoval v té době jen jako lokalizér. Ukazoval tedy posádce jak se přiblížit do osy přistávací dráhy, nikoliv však sestupovou rovinu, čili jak rychle mají klesat. Kapitán se rozhodl s obřím Antonovem přistát i přesto, že byl dispečerem informován, že dohlednost se pohybuje na hranici minima. Při zmatečném pokusu o opakování při přistání navíc palubní inženýr nenastavil všechny čtyři motory na maximální výkon, na plno pracoval jen jeden a letoun tak nemohl stoupat.

V historii již došlo ke 4 tragickým haváriím Antonovu An-124 Ruslan, z nichž v jedné figuroval třetí prototyp tohoto letadla.

Foto: https://www.baaa-acro.com

Ilustrační foto An-124: Tony Lambert