Od velení USAFE (United States Air  Force Europe) dostává k dispozici 90 letadel C-47, které létají ze západoněmeckých letišť na berlínské letiště Tempelhof. Zanedlouho přicházejí i větší Douglasy C-54 Skymaster(DC-4). Ty podstatně zvyšují objem dodávek. Zatímco koncem června 1948 je menšími letadly C-47 dodáváno 450 tun nákladu denně,s pomocí větších C-54 je to 10.7.1948 již 1500 tun denně. Na konci července létá na Tempelhof již 200 C-47 (přepraví denně 647 tun nákladu) a 122  čtyřmotorových C-54 (přepraví denně 1072 tun nákladu). Do leteckého mostu je již zapojena i britská Royal Air Force. RAF létá s letouny Douglas DC 3 Dakota na berlínské letiště Gatow. Dakoty jsou na začátku července 1948 posíleny čtyřmotorovými letadly Avro York a Handley Page Hastings. RAF postupně vysílá do operaci velkou směsici typů transportních letadel – Bristoly 170, Handley Page Halton, Avro Tudor, Avro Lancastrian. Zčásti jsou to, jak již název napovídá (Lancastrian=Lancaster), civilní verze původně bombardovacích letadel.

28. července přistává ve Wiesbadenu (jednom z letišť v Západním Německu odkud jsou vypravovány lety do západního Berlína) generál W.H.Thunner. Ten za druhé světové války vedl letecký most přes Himaláje do Číny. Ten tvrdí, že každý den trvá 1440 minut a když každé tři minuty pristine jeden letoun je to 480 přistání denně. Při dobré organizaci je možné, aby na třech berlínských letištích bylo denně odbaveno 1440 letů. Tunner věděl, že letouny na koridorech mezi Západním Německem a Berlínem musí dodržovat naprosto stejné letové postupy, rozestupy, rychlosti. Okamžitě navštěvuje vše co s provozem souvisí  - hangáry, opravárenská centra, dispečery, posádky letadel. Přeje si,aby pytle s uhlím byly plněny po 115 librách na kus namísto dosavadních 100 liber na kus. U C-54 se tak efektivně využil nákladový prostor jak objemově, tak váhově. Žádá další letadla C-54. Rozhodnutím generála Vanderberga je uvolněno pro letecký most dalších devět squadron C-54. Při berlínském leteckém mostu  tvořili posádku C-54 dva muži ačkoliv standartní posádka C-54 se skládala ze tří mužů. Objevují se problémy. Je nutné vyčlenit personal pro údržbu letištních ploch. Také je potřeba zajistit technické prohlídky C-54 po 200 letových hodinách, které se provádějí v britském Bortonwoodu. Požadavek je stanoven na sedm prohlídek denně.

Ubytování posádek se také jeví jako problém. Je jasné, že tak velkému množství letadel nemohou stačit stávající základny v Západním Německu. Proto je se souhlasem Britů upravena a připravena k provozu letecká základna Fassberg, kde studie počítá s možností přepravy 988 tun za 8 hodin denně. Stávající Wiesbaden odbavuje jen 518 tun. A tak prvních 27 C-54 přistává ve Fassbergu 21.srpna 1948. Tento nárůst provozu si vynucuje jednotné řízení provozu letounů a proto je rozhodnuto, že koordinaci bude provádět jednotný dispečink na letišti Tempelhof a to i pro letiště Tegel a Gatow. Rozhoduje se, že C-54 budou létat ve třech minutových intervalech. Létat se bude ve třech výškách – 2500, 3000 a 3500 stop. Nejvyšší letová hladina je vyhrazena pro návrat C-54 z Berlína. Ve střední hladině budou létat C-54 z Rhein-Main a Wiesbadenu. V nejnižší budou létat C-47 z Fassbergu a DC-3 společně s Avry York z Lubecku. Již v červnu však hlásí pozemní personal značně poničený povrch drah způsobený hustým provozem plně naložených C-47 a C-54. Je nutné položit kovové rohože a nový asfaltový povrch.

 


V roce 2007 provozovala společnost Berliner Special Flug jeden letoun C-47 opatřený zbarvením USAFE, které bylo používáno při berlínském leteckém mostu (foto: Jan Štěpánek)


Generál LeMay nařizuje postavit na Tempelhofu novou dráhu. Do výstavby se zapojují i civilní obyvatelé Berlína. Stavba probíhá za plného provozu letišti. Britové na svém letišti Gatow zvětšují odbavovací plochy a pojížděcí dráhy. LeMay požaduje stavbu i třetí dráhy, ta je však dokončena až 23.listopadu 1948. Tegel se také rozšiřuje. Na stavbě pracuje 17 000 obyvatel Berlína a 165 amerických vojáků. 14 srpna přilétá na zkušební testy tehdy obří transportní letoun Douglas C-74 Globemaster. 21.8. 1948 se vrací zpět do USA, mezitím ale stačí při 25 letech přepravit 455 tun nákladnu.  Dále je nasazeno 5 nových letadel Fairchild C-82 Packet.

Přichází černý pátek 13.srpna. Jedna C-54 mine dráhu, havaruje a vzplane, druhá tvrdě dosedá, podvozek nevydrží a C-54 havaruje. Třetí C-54 přejíždí dráhu. Se zimou přichází špatné počasí, které znemožňuje provádět lety podle plánu. Je povolána peruť pro průzkum počasí se svými B-17, která se zabývá předpověďmi počasí a monitorováním turbulence v letových koridorech. Kvůli nedostatku posádek otvírá USAF nové výcvikové středisko v Great Falls v Montaně. Nesmírně náročná je práce  nakládacích a vykládacích skupin. Ty mají na letišti Rhein-Main 384 pracovníků na směnu, Wiesbadenu pouze 170.  Norma naložení jedné C-47 je pět minut, větší C-54 25-40 minut dle povahy nákladu. Vyložení C-47 na Tempelhofu trvá 8-45 minut, přičemž 30 minut je považováno z dobrý průměr. Palivo pro letadla přivážejí tři námořní tankery a 1500 železničních cisteren.  USAFE uvažovalo použít B-29 Superfortress jako uhelný bombardér, je to však zamítnuto, jelikož by to mohlo být od Rusů bráno jako provokace. Pro dopravu uhlí je potřeba měsíčně 850 000 pytlů. Zimní počasí redukuje dodávky, Berlínu zbývají zásoby jídla na 42 dní a uhlí na 53 dní. Velkou vděčnost od Berlíňanů sklízí RAF dodáváním tekutých paliv jejich létajícími tankery. Díky tomu se mohou ostatní dodávané komodity distribuovat po Berlíně pomocí automobilů. V lednu 1949 je do leteckého mostu zapojeno 169 C-54 od USAFE, dalších 40 je pronajato od soukromých dopravců.

Z potravin je nejvíce přepravována zelenina a brambory, z ostatních komodit je nejvíce přepravováno uhlí. Na jaře se počasí opět lepší, mezi 15. a 16. dubnem 1949 je ustanoven nový rekord. Při 1383 letech je přepraveno 12 941 tun nákladu za 24 hodin. Na leteckém mostu se v té době podílí 154 různých britských letadel a 200 amerických C-54.  Počátkem května přilétá na zkušební lety Boeing C-97 Stratofreighter. Při 23 letech přepraví 444 tun nákladu, 24.5. má však problémy s motory a musí nouzově přistát na letišti Gatow. Tam blokoje dlouhých sedm hodin dráhu, než se ho podaří odtáhnout. Spojenci a Sověti nakonec 4.května dosahují dohody a blokáda je oficiálně 12.5.1949 zrušena. Sověti však dělají dále obstrukce a tak letecký most pokračuje až do konce července 1949. Je ukončen až 28.7.1949 prezidentem Harrym Trumanem.                                                                          

Candy Bomber

V německém překladu Rosinen Bomber, česky Bonbónový bombardér. Tím prvním Candy Bomberem byl jeden z amerických pilotů C-54 - Gail Halvorsen. Při přistávání si všiml dětí, které postávaly před letištěm v ose dráhy, a pozorovaly letadla. Před jedním z letů si vyrobil malé padáčky a na ně zavěsil pytlíky s bonbóny, žvýkačkami a čokoládami. Pak je před přistáním shazoval z okénka pilotní kabiny dětem. Později ho napodobily i další americké posádky. Gail Halvorsen se 10.10.2014 dožil 94 let. V paměti mu také zůstala historka, kdy na něj Sověti podali diplomatickou protestní nótu, za narušení svrchovanosti, kdy omylem shodil čokolády na dvůr sovětských kasáren, kde se o ně poprali sovětští vojáci.

  USAFE Royal Air Force Celkem
Uhlí (tuny) 1421118 164910 1586028
Jídlo (tuny) 296319 240396 536715
Ostatní materiál (tuny) 66134 44358 110492
Tekutá paliva (tuny) 0 92282 92282
Celkem náklad (tuny) 1783571 541946 2325517
       
Počet letů 189963 87606 277569


Zdroj: L+K 25-26 1998