První let Tu-134 se odehrál 29. 7. 1963. Testování trvalo dlouhé čtyři roky a teprve v roce 1967 byl stroj představen na pařížském aerosalonu.  SSSR chtěl s letounem proniknout i na světový trh.  První verze Tu-134 však ještě neprorazila, letouny odebral pouze Aeroflot.

  • Tupolev Tu-134  vznikl na přání Leonida Brežněva, který po letu ve francouzském letounu Caravelle zatoužil mít sovětský stroj podobných parametrů
  • první let s cestujícími vykonal Tu-134 dne 26.8.1967 z Moskvy do Murmansku. Na palubě bylo 43 cestujících
  • verze Tu-134A měla podvozková kola a brzdy převzatá s turbovrtulového stroje Iljušin Il-18
  • Tupolevova konstrukční kancelář připravovala verzi Tu-134OK poháněnou kapalným vodíkem. Jeho nádrže měly být umístěny pod trupem. Ke zkouškám však nikdy nedošlo a tak bylo celkem 8 takto upravených letounů nakonec používáno ke sledování stavu zemědělské půdy. V nádržích původně určených pro vodík byla umístěna čidla. Od tohoto velmi nákladného sledování ale bylo později upuštěno.
  • poslední Tu-134 byl vyroben v prvním čtvrtletí roku 1985 a převzala ho letka Ministerstva vnitra SSSR
  • v době největšího rozmachu měl Aeroflot ve flotile přes 500 letadel Tupolev Tu-134
  • největším zahraničním uživatelem Tu-134 byl východoněmecký Interflug v jehož barvách létalo celkem 34 těchto strojů
  • výrobce nabízel Tu-134 i leteckým společnostem Turkish Airlines a EgyptAir. Nebyl však úspěšný. Turkish Airlines nakonec zakoupily McDonnell Douglasy DC-9 a EgyptAir si počkal na větší Tu-154
  • průměr trupu Tu-134 je 2,90 metru, což je o 5 centimetrů méně, než je průměr motoru Rolls-Royce Trent 700, pohánějící Airbus A380
  • průměr okénka Tu-134 je 40 centimetrů
  • Spotřeba paliva Tu-134A byla 2300 kilogramů paliva na hodinu letu

  • hmotnost prázdného letounu Tu-134A je 28 475 kilogramů, což je o více než 2525 kilogramů méně než 1 vagon pražského Metra, který váží prázdný 31 000 kilogramů

foto: Aleksandr Markin - CC BY-SA 2.0

Zdroj:
L+K 1995
Paul Duffy, Andrej Kandalov, Tupolev, muž a jeho letadla, nakl. Jan Vašut, Praha 1999