Na přelomu 50tých a 60tých let minulého století se začali dopravci poohlížet po proudovém dopravním letadle pro střední a krátké tratě. První jim vyšla vstříc francouzská firma Sud Aviation, která nabídla typ Caravelle, následována British Aircraft Company s typem BAC-1-11. Poté se probudili i američtí giganti Boeing, s typem 737,  a Douglas. Douglas zahájil vývoj dvoumotorového proudového letounu pro střední a krátké tratě v dubnu 1963 pod označením DC-9 ( DC= Douglas Commercial). DC-9 měl sice zpoždění oproti hlavnímu konkurentovi, britskému BAC-1-11 ( poprvé vzlétl v srpnu 1963), ale jeho výhoda spočívala v použitých pohonných jednotkách - JT8D od firmy Pratt & Whitney. BAC použil u 1-11 problémové Rolls Royce Spey. JT8 byly skutečně ve své době jedny z nejlepších proudových motorů na trhu ( byly nakonec použity i u Caravalle řady 12 - původní Caravelle měli Rolls Royce Avon- i u Boeingů 727 a 737). Ještě do konce roku 1963 obdržel Douglas také první objednávku - na 15 letadel od Delta Air Lines. První let prototypu DC-9 se odehrál 25.2.1965. V té době již měl BAC-1-11 povolení k provozu s cestujícími. DC-9 verze -14 ho obdržel 23.11.1965 a 8.12. téhož roku ho Delta Air Lines nasadila na své linky. V té době již bylo dopravcům dodáno 34 BAC-1-11. V roce 1967 však již byl počet dodaných letounů vyrovnán a pak již měl navrch Douglas DC-9. V té době se letoun začal označovat McDonnell Douglas DC-9, protože v roce 1967 zakoupila firmu Douglas, zmítající se ve finančních problémech, firma McDonnell ( ta na tom byla naopak finančně velice dobře díky vojenským zakázkám mj. např. na stroje F-4 Phantom II). Na trh však vstoupil další konkurent v podobě Boeingu 737 a BAC-1-11 pak vypadl úplně ze hry. DC-9 byl také velmi progresivní letoun. Jednalo se o dvoumotorový dolnoplošník s motory umístěnými na pylonech v zadní části trupu. Byl také vybaven schůdky což umožňovalo snažší odbavení na nevybavených letištích. První sériově vyráběnou verzí se stala verze DC-9-10. Byla dlouhá 31.8 m a pojala maximálně 90 cestujících. Převzala ji jak již bylo zmíněno Delta Air Lines, dále pak TWA, Eastern, KLM, Air Canada a další.Následovala prodejně nejúspěšnější verze DC-9-30. Její trup byl prodloužen na 36,3 m a pojal až 115 cestujících, jistých vylepšení doznalo i křídlo a motory JT8D. Tuto verzi poprvé zařadily na linky Eastern Airlines v únoru 1967, následovány Deltou, KLM, Alitalií, Northwestem atd. Na základě požadavků tradičního zákazníka firmy Douglas - skandinávského SASu byla vyvinuta verze DC-9-40. Trup byl opět prodloužen na 38,8 m a mohl pojmout až 125 cestujících. SAS ji poprvé zařadil na linky v březnu 1968. Další verzí byla DC-9-20, která byla speciálně zkonstruována pro společnosti, které provozovali své linky na vysoko položená letiště anebo na letiště z krátkou runwayí. Byl u ní použit trup z verze -10 a křídlo a pohonné jednotky z verze -30. Poprvé byla nasazena na linky v prosinci 1968. Pouze v malém počtu kusů byla vyrobena poslední verze DC-9-50. Její trup byl opět prodloužen na 40,7 m, takže mohl pojmout až 139 cestujících. Do provozu byla uvedena v srpnu 1975. Objednali ji Swissair, Alitalia, venezuelská Aeropostal a několik dalších. Douglas dodal také 47 DC-9 americkému letectvu USAF pod označením C-9 a VC-9 a námořnictvu C-9C Nightingale. Produkce Douglasů DC-9 skončila v roce 1982. Celkem bylo vyrobeno 976 letounů. Ovšem již v roce 1979 vzlétl jejich pokračovatel, McDonnell Douglas MD-80, což byl značně inovovaný a opět prodloužený typ DC-9. 

foto: Pedro Aragão  CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=26979658

Komerční provozovatelé DC-9 v roce 2002:

Havaiian (15), Midwest Express (24), Northwest Airlines (169), Olympia Airlines (1), Pharmair (1), Reliant Airlines (4), Ross Aviation (2), Skyway (1), Southeast Airlines (8), Spirit Airlines (6), USA Jet Airlines (12), Austral (2), Airborne Express (74), Airtran (32), Allegiant Air (1), C&M Airways (1), Evergreen International (8), Khors (1), Aerocalifornia (23), Aerocaribe (6), Aeromexico (15), Aviacsa (3), SETRA (1), JAT (6), Aeropostal (22), Aserca Airlines (12), Laser (3), Million Air Charter (4), Sunair (3), Bellview Airlines (2), Sosoliso Airlines (1), Transtel (1), African Express (2), Ghana Airways (2), Air Leone (3), Wetrafa Airlift (1), Finnair (10), Surinam Airways (1), Cebu Pacific (13), Air Memphis (1), Air Canada (13), Aerorepublica (8), Inter (6), Lineas Aereas Suramericanas (2)