V roce 1944 Iljušinova konstrukční kancelář zahájila vývoj dvoumotorového pístového Il-12 s kapacitou 27-32 cestujících, který měl po válce nahradit Lisunovy Li-2 ( licenční DC-3). Jeho prototyp byl zalétán 15.8. 1945. Byl poháněn dvěma vznětovými kapalinou chlazenými motory Čaromsky AČ-30B o výkonu po 1 100 kW. Chladiče byly umístěny v náběžné hraně centroplánu. Ale již při zalétávání prototypu se motory AČ-30 jevily jako velmi nespolehlivé a tak je Iljušin musel nahradit dvouhvězdicovými čtrnáctiválci Švecov AŠ-82FN. Prototyp vybavený motory AŠ-82FN byl zalétán 9.1. 1946. Na jaře roku 1947 obdržel Aeroflot první sériové stroje. V průběhu roku 1947 byly všechny vyrobené letouny vybaveny zdokonaleným systémem odmrazování náběžné hrany, ocasních ploch a zasklení kabiny posádky. Nové zařízení ale vážilo 260 kg a kvůli němu musela být snížena cestovní rychlost o 20 km/h. Po havárii jednoho stroje byl vysloven příkaz snížit počet cestujících na 18. Provoz s 18 cestujícími byl ale značně neekonomický a parametry se časem vrátily opět na standard 27 cestujících. První linkou na kterou byl Il-12 nasazen se stal v březnu 1948 spoj Moskva-Taškent. Později byli Il-12 nasazeny i na zahraniční linky. Iljušin dále nabídl nákladní verzi Il-12T s velkými dveřmi na boku trupu. Sovětskému letectvu se dodávaly transportní Il-12D se střeleckou věží vyzbrojenou kulometem UBT. Mezi první zahraničními zákazníky patřily Československé Aerolinie, které převzaly 20 letounů. Il-12 byly poruchové a ČSA s nimi nebyly příliš spokojeny. Sériová výroba probíhala v letech 1946-1949 a celková produkce se odhaduje na 3 000 kusů.

foto: Francisco José Jurado Ariza, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=27243631

 

Rozpětí 31,70 m
Délka 21,31 m
Výška  
Max. vzletová hmotnost 17,25 t
Cestovní rychlost 350 km/h
Dolet 3230 km
Max. počet cestujících 24
Počet členů posádky 5
Motory 2x Švecov AŠ-82FN, výkon po 1 360 kW