V roce 2004 oznámila kanadská firma Bombardier zahájení studijních prací na nové řadě letadel označených CSeries (tovární označení BD-500). Písmeno C v názvu mělo symbolizovat anglická slova Competitive, Continental, Connector. Počítalo se výrobou 4 modelů lišících se kapacitou kabiny cestujících (od 110 do 135) a doletem. Dle záměrů výrobce měl letoun nahradit typy Fokker 100, British Aerospace BAe-146 a McDonnell Douglas MD-80, čili stroje s uspořádáním sedadel v konfiguraci 3+2 vedle sebe. Bombardier upustil od své tradiční koncepce dvou motorů umístěných na zádi trupu poprvé použitých u jeho obchodního typu Challenger z konce sedmdesátých let minulého století, a zvolil koncepci dvou motorů zavěšených pod křídlem. Náklady na vývoj nového typu se odhadovaly ve výši 2 miliard dolarů. Křídlo a motorové gondoly měl vyrábět pobočka Bombardieru v severoirském Belfastu (bývalý Shorts Brothers). Zajímavostí je, že jako subdodavatel náběžné hrany křídla byla vybrána belgická firma Sonaca a ta její výrobou pověřila českou firmu Aero Vodochody. Finální montáž měla probíhat v závodu Bombardieru na letišti Montreal-Mirabel.

K oficiálnímu zahájení vývoje letadel CSeries došlo v roce 2008, kdy se objevil i první zákazník, německá Lufthansa, která předběžně objednala 60 letadel a na dalších 30 si zadala opční práva. Jako pohonné jednotky byly vybrány americké proudové motory Pratt & Whitney GTF (geared turbo fan), později známé pod označením PW1500G. Počítalo se s výrobou 4 verzí nového letounu.

CS100 pro maximálně 125 cestujících a její varianty s prodlouženým doletem CS100ER a CS300 pro maximálně 145 cestujících a rovněž její verze ER.

Jako další zákazníci se objevili americké Republic Airways (40 kusů CS300), norské Braathens Regional (5 CS100 a 5 CS300), Korean Air (10 CS300), lotyšský Air Baltic (10 CS300) a ruská leasingová společnost Iljušin Finance (32 CS300). K prvnímu letu prototypu verze CS100 došlo dne 16.9.2013. Let trval 2,5 hodiny a za řízením seděla zkušební posádka ve složení kapitán Charles Ellis, pilot Andris Litavniks a palubní inženýr Andreas Hartono. U sériových letadel se pochopitelně počítalo s řízením pouze dvoučlennou posádkou. S prvními dodávkami zákazníkům se počítalo od září 2014. V té době měl výrobce 177 pevných objednávek od 15 zákazníků. Cena CS100 byla stanovena na 62 miliónů dolarů a CS300 na 71 milionů dolarů.

V květnu 2014 ovšem došlo při testování k závadě na motoru PW1500G a prototypy byly až do vyšetření mimořádné události uzemněny. Chyba byla nakonec nalezena v olejové instalaci a letové zkoušky byly na začátku září obnoveny. Letoun ale zmeškal aerosalon v britském Farnborough a dodávky zákazníkům byly odloženy až na rok 2016.  Dne 27.2.2015 poprvé vzlétl prototyp prodloužené verze CS300.  

Rok 2016 začal pro letouny CSeries nepříliš optimisticky. Americké United Airlines daly při objednávce přednost Boeingům 737-700, kterých objednaly 40 kusů na namísto typu CS300.  Pak se ale vše obrátilo k lepšímu. Domácí dopravce Air Canada objednala 45 letadel CSeries a na dalších 30 si zajistila předkupní práva. V dubnu 2016 přišla velká objednávka z USA. Delta Airlines objednaly 75 letadel s předkupními právy na dalších 50. CSeries dostaly přednost před typy Boeing 737MAX a Airbus A320neo. Podle některých informací ale k tomu došlo k výrazné slevě, kterou kanadský výrobce americké aerolince poskytl. Sleva údajně dosahovala až 70 procent, takže kusová cena jednoho CS činila pro Deltu okolo 25 milionů dolarů.

K dodávce prvního letounu verze CS100 došlo v červnu 2016. Převzala jej letecká společnost Swiss, součást Lufthansa Group. Letoun tak pocházel z původní objednávky Lufthansy. Letoun byl poprvé nasazen na linku Curych – Paříž, v průběhu července se objevil i na lince do Prahy.

Ve druhém čtvrtletí roku 2016 ovšem ohlásil výrobce Bombardier ztrátu ve výši 492 milionů dolarů. Tato ztráta se nakumulovala především ze slev, které dostali poslední zákazníci na nový typ CS - Delta Airlines, Air Canada a lotyšský Air Baltic, který svou objednávku navýšil. Bombardier si ovšem pochvaloval, že mu tyto objednávky pomohly navýšit obrat a přilákají další zájemce. Kanadský výrobce měl v té době  na typ CS 358 objednávek a plánoval v roce 2016 dodat 12-15 nových letadel především kratší verze CS100 Swissu, ale už i delší CS300 Air Baltic. Výroba letadel CSeries se měla stát ziskovou až v roce 2020 a jelikož se Bombardier potácel ve velkých finančních problémech prodal v roce 2017 nadpoloviční podíl v projektu letadla CSeries evropskému Airbusu. Ten letoun promptně přeznačil na Airbus A220-100 a A220-300 a získal do svého prodejního portfolia kategorii dopravních letadel, která mu zatím chyběla. Povedlo se mu najít také nové zákazníky jako americkou leteckou společnost JetBlue, leasingovou firmu ALC, Air France nebo ČSA. Na začátku roku 2020 prodal Bombardier Airbusu i zbytkový podíl v projekt, Airbus tak drží 75% a zbylých 25% vláda kanadské provincie Quebec.

Pravidelná prohlídka tzv. A-Check se provádí u Bombardierů CSeries po 850 nalétaných hodinách a zabere 5 hodin práce, větší prohlídka tzv. C-Check se provádí po 8500 nalétaných hodinách což je zhruba po 3,5 roku provozu.

Foto: © Aero Pixels from England, Wikimedia Commons, CC BY 2.0