Canadair Regional Jet vychází z obchodního letounu Canadair Challenger. První let prototypu Canadairu RJ verze -100 se odehrál v květnu 1991. V té době to bylo první proudové regionální letadlo s kapacitou 50 cestujících. Naneštěstí jeden ze dvou prototypů havaroval. Inkriminovaný letoun vzlétl k testování chování přetíženého letounu a během letu se dostal do nekontrolovatelné vývrtky. S přihlédnutím k této havárii, se někteří odborníci vyjádřili pochybně k používání proudových letadel s kapacitou kolem 50 cestujících na krátkých a středních tratích. Ale trh regionálních letadel posiloval, dopravci požadovali na krátké tratě rychlá letadla. Regionální proudová letadla si oblíbili také cestující, nejen pro nízkou hladinu hluku v kabině, ale také pro jejich větší cestovní komfort narozdíl od turbovrtulových strojů. Na konci ledna 1992 získal Canadair RJ povolení k přepravě cestujících po Evropě a Americe. První linkový let s cestujícími provedla společnost Lufthansa CityLine, první zákazník nového letounu. Průlom na trh znamenala velká objednávka od americké společnosti Comair (Delta Connection). Mnoho dopravců začalo dávat při výběru nových regionálních letadel přednost proudovým před turbovrtulovými. Úspěch Canadairu RJ spočíval v jeho oblíbenosti cestujícími, vysokou letovou hladinou až 12 000m (kde nejsou tak časté turbulence), cestovní rychlosti kolem 800 km/h a doletem až 3 700 km, který umožnil začlenit do regionální sítě dopravců i vzdálenější destinace. Nová verze –200 má prodloužený trup, verze –200ER s prodlouženým doletem má dolet s plným zatížením 3000 km a verze –200LR až 3 700 km. V roce 1997 firma Bombardier zahájila vývoj prodloužených verzí –700 pro 70 cestujících a –900 pro 90 cestujících. Roll-out a první let verze –700 se odehrál v květnu 1999 a verze –900 o dva roky později. Prvním zákazníkem verze –700 byla opět Lufthansa CityLine. Výrobce nabízí také verzi –700ER s prodlouženým doletem.
Jako první zařadila do flotily letadla Canadair CRJ-100 německá letecká společnost Lufthansa Cityline. V prvních 100 dnech provozu nalétal první dodaný letoun celkem 1237 letů s 99% spolehlivostí. Stroj operoval z měst Frankfurt, Mnichov, Dussledorf a Hamburg.
(foto: © Flox Papa, CC BY 2.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=14866838)
| verze -200 | |
| Rozpětí | 21,21 m |
| Délka | 26,77 m |
| Výška | 6,22 m |
| Max. vzletová hmotnost | 23,1 t |
| Cestovní rychlost | 860 km/h |
| Dolet | 3000 km |
| Max. počet cestujících | 50 |
| Počet členů posádky | 2 |
| Motory | 2x General Eletric CF34-3B1, tah po 38,84 kN |
Komerční provozovatelé Canadairu RJ v roce 2004:
J-Air (6), Air Visconsin - United Airlines Express (70), Atlantic Southeast Airlines - Delta Connection (125), Atlantic Coast Airlines - United Airlines Express (121), Comair - Delta Connection (174), Mesa Airlines - America West Express (90), Northwest Airlines (106), Pinnacle Airlines - Northwest Airlink (83), PSA Airlines - US Airways Express (48), Skywest Airlines - Delta Connection (138), China United Airlines (7), China Yunnan Airlines (6), Shandong Airlines (12), Shanghai Airlines (5), CR Airways (1), Air Canada (25), Air Canada Jazz (10), Eurowings (12), Lufthansa Cityline (63), Air Nostrum - Iberia Regional (28), Brit Air (31), Eurolynx (1), Malev Express (4), Air Dolomiti (5), Fair (4), Styrian Spirit (3), Cimber Air (3), South African Express (6), Horizon Air - Frontier Jet Express (18), American Eagle (25), Maersk Air (5), Adria (5), Air Sahara (7)