Kanadská společnost OPAS, největší uživatel letounů DHC-2 Beaver v Kanadě, navázala v roce 1950 jednání s firmou De Havilland of Canada o možnosti dalšího vývoje tohoto letounu. Jeho vlastnosti byly vynikající, ale pro potřeby OPAS by vyhovoval letoun s dvojnásobnou nosností. Obě firmy se dohodly na tom, že pokud se bude realizovat vývoj stroje této kategorie, odebrala by OPAS 20 kusů a tím by firmě DHC umožnila rychlý start na trh. Továrna se v prosinci 1950 rozhodla využít této příležitosti. Při vývoji typu DHC-3 uplatnila ještě výrazněji nejen celkové aerodynamické zdokonalení tvarů, ale zejména účinnější aerodynamické pomůcky pro zkrácení vzletu a přistání. Velmi štíhlé celokovové křídlo s jednonosníkovou kostrou dostalo tedy dvouštěrbinové vztlakové klapky kombinované s křidélky na vnějších koncích křídla. Trup skořepinové konstrukce měl kruhový průřez, takže získal i větší úložný prostor. Pro manipulaci s nákladem se tentokrát použila dvoukřídlá vrata na levém boku trupu a na záď se navíc umístil otvor pro vyhazování zboží padákem či bez něho. S motorem to však nebylo jednoduché. Továrně nejvíce vyhovoval typ Pratt & Whitney Wasp s reduktorem, ale jeho výroba se během války zastavila a v zemi jich nebylo mnoho. Kanadská pobočka Pratt & Whitney se tedy rozhodla uvést znovu do výroby verze S3H1-G a S1H1-G s výkonem 441 kW. Pro nový letoun se prosazovalo pojmenování King Beaver, ale nakonec se ujalo jméno Otter. Firma se snažila uplatňovat názvy z oblasti kanadské fauny, aby zdůraznila, pro jakou oblast své letouny určila. Prototyp DHC-3 (pozn. zn. CF-DYK-X) byl dokončen prakticky za rok od počátku prací a 12.12.1951 poprvé vzlétl. Jeho kabina pojala dva piloty a devět cestujících nebo odpovídající hmotnost zboží. Montovat různé druhy přistávacího zařízení bylo již samozřejmé, prototyp absolvoval lety jako pozemní. Prokázal, že může vzlétat a přistávat na plochách o délce 305 m, čímž splňoval i nejpřísnější podmínky. Sériové stroje odebrala společnost OPAS, kanadské letectvo (69 kusů), začaly se i exportovat (poprvé do Norska). Otter vyhrál soutěž amerického armádního letectva na frontový dopravní stroj a to dokonce v soutěži s vrtulníky. US Army pak koupila 155 letounů s označením U-1 a následovala i objednávka námořního letectva. Ottery pracovaly rovněž v Antarktidě, ve službách americké, belgické a britské expedice. Kanadská OPAS použila své Ottery i při experimentech s hašením lesních požárů vodní pumpou. Zprvu namontovala na plováky Otteru dvě válcovité nádrže po 364 l, plněné náporem vody při letu těsně u hladiny. Nad ohniskem požáru se nádrže překlopily. Poté umístila pod trup střední nádrž kapacitou 360 l, plněnou i vyprazdňovanou stejně. Posléze se jako nádrže využily i plováky, na jejichž spodní části se vyrobila uzavíratelná klapka pro náporové plnění vodou. Tuto metodiku firma používala dlouho jako standardní. Celkem bylo postaveno 466 Otterů, která sloužily mnoha zemích světa. Velké množství z nich se pak vracelo do Kanady, kde o ně byl značný zájem. Nyní již málo Otterů slouží s původním motorem, většina z nich byla přestavěna na turbovrtulovou verzi Turbo Otter. Některé jsou vybaveny pístovým motorem Švecov AS-62IR-M18 licenčně vyráběným v Polsku firmou PZL (původně určeným pro v Polsku licenčně vyráběné An-2).

( prameny: V. Němeček - Jednomotorová dopravní letadla - Atlas letadel, svazek 8, Nakladatelství dopravy a spojů, Praha 1990)

Ve spolupráci s kanadským letectvem upravil výrobce jeden stroj DHC-3 pro pokusy s velkými klapkami v zájmu snížení rychlosti vzletu a přistání. Do letounu byl dále namontován i proudový motor General Electric J85-GE-7 o tahu 10,9 kN, který měl dvě otočné trysky na zádi trupu. Zůstalo však jen u fáze pokusných letů.

 (foto: © By Tony Hisgett CC BY 2.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=24196063)

Komerční provozovatelé DHC-3 v roce 2003:

Adventure Air (2), Air Kipawa (1), Air Labrador (2), Air Mont-Laurier (1), Air Nootka (1), Air Tindi (1), Air Wemindji (1), Alpine Lakes Air (1), Ashuanipi Aviation (1), Big River Air (1), Blue Water Aviation Services (4), Cargair (1), Chimo Air (1), Cochrane Air Services (1), Derops Aviation (1), Green Airways (2), Harbour Air Seaplanes (9), Ignace Airways (1), Jackson Air Services (2), Johnny May´s Air Charter (2), Kenora Air Services (3), Labrador Air Safari (4), Lac Seul Airways (2), Lac La Croix Quetico Air Services (1), Leuenberger Air Services (3), Nakina Outpost Camps & Services (2), North Star Air (1), Nueltin Lake Air Services (1), Osprey Wings (3), Plummer´s Airways (2), Points North Air (2), Propair (3), River Air (1), Selkirk Air (2), Slate Falls Airways (1), Transwest Air (2), Voyage Air (1), Waasheshkun Airways (2), Walsten Air Services (1), Wamair Service (1), White River Air (1), Whistler Air Services (1), Whiteshell Air Services (2), Wilderness Air (2), 40-Mile Air (1), Katmai Express (1), Kenmore Air (6), Ketchum Air (1), K2 Avition (1), Promech Air (3), Rainbow King Lodge (2), Rusts Flying Service (1), Talon Air (1), Ward Air (1), Wings of Alaska (5), Pacific Islands Seaplanes (1), Alaska Cargo Service (1), Alaska West Air (1), Alaska Wilderness Air (1), Bald Mountain Air Services (2), Emerald Air Services (1), Broome Aviation (1), Cairns Seaplanes (1)