V roce 1956 zahájila společnost British European Airways - BEA rozhovory s britskými výrobci civilních letadel o možnosti zkonstruovat rychlý, proudový, 100 místný letoun. Soutěž vyhrála firma De Havilland s projektem DH121 (pohlcená v roce 1959 firmou Hawker Siddeley a projekt byl přeznačen na HS121). Projekt počítal s vývojem 140 místného třímotorového letounu poháněného motory Rolls Royce Medway o tahu 62,22 kN. Tyto specifikace byly velmi podobné letounu Boeing 727, který byl v té době vyvíjen v USA. BEA ale trvala na 100 místném letounu pro krátké tratě do 650 km poháněném motory Rolls Royce Spey RB163 o tahu 44,28 kN. To firmu De Havilland velmi rozzuřilo, protože plánovala použít objednávky společnosti BEA jako odrazový můstek pro proniknutí na světový trh a její nový DH121 se měl stát přímým konkurentem Boeingu 727. Následky nesprávného rozhodnutí společnosti BEA jsou dnes již dnes dobře známy. Hawker Siddeley prodal pouze 117 HS121 a Boeing 1832 B727. Na začátku 60. let byl HS121 vynikající letoun. Aerodynamicky byl na výši, jeho předností bylo „čisté křídlo“ s nově vyvinutými rušiči vztlaku, autopilot se schopností automatického přistání (pouze za velmi dobrého počasí samozřejmě), pomocná palubní jednotka APU. První Trident (jak znělo obchodní jméno nového HS121) verze 1 pozn. značky G-ARPA odstartoval k prvnímu letu 9.1. 1962, 13 měsíců před prvním vzletem B727. Jediným zákazníkem této verze byla BEA, která objednala 24 kusů. O dvacet dní později, 29.1. 1962, Trident překonal rekord na trati Londýn – Řím, kterou zdolal za 1h 37 min. Předchozím držitelem tohoto rekordu byla britská stíhačka Hawker Hunter. V polovině 60. let Hawker Siddeley představila verzi 1E. Měla podobné specifikace jako B727 verze –100 tzn. kapacitu 139 cestujících a motory o tahu 51,70 kN. Avšak když přišla firma s verzí 1E na trh, měl již Boeing na B727 150 objednávek. BEA zakoupila 2 letouny verze 1E pro svoji pobočku BKS, další letouny zakoupili Kuwait Airways, Iraqi Airways, Ceylon Airlines a Pakistan International. 2.8. 1965 BEA objednala u Hawker Siddeley vývoj nové verze 2E. Verze 2E měla mít o 21% výkonnější motory než verze 1, dolet 3 800 km a nádrž v ocase. První let verze 2E se odehrál 27.7. 1967. BEA zakoupila 15 letounů této verze, další zakoupili společnosti Cyprus Airways (2) a CAAC China (33). 16.8. 1968 BEA objednala 25 letounů verze 3B. Verze 3B měla kapacitu 180 cestujících, ale kratší dolet. Byla poháněna motory Rolls Royce Spey RB-162-86. První let Tridentu 3B se odehrál 11.12. 1969. Dva letouny verze 3B zakoupila ještě CAAC. BEA byla prvním dopravcem, která na svých Tridentech instalovala systém automatického přistání vyvinutý firmou Smiths Industries, který byl certifikován v červnu 1965. První verze systému zahrnovala jen přistání za dobré viditelnosti, další verze přišla v září 1968 a letoun již mohl automaticky přistát za podmínek kategorie II ICAO (vertikální dohlednost 30 m, horizontální 400 m), v září 1972 inovovaná verze systému umožnila přistání za podmínek III ICAO (vertikální dohlednost 30 m, horizontální 200 m ) a konečně v prosinci 1972 IIIa ICAO (vertikální dohlednost 3,6 m, horizontální 75 m). První automatické přistání s dopravního letounu vykonal Trident1 G-ARPR na lince Paříž-Londýn Heathrow řízený kapitánem Ericem Poolem.

foto: Lars Söderström, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=17592474

Komerční provozovatelé HS-121 v roce 2002:

V současnosti již není žádný HS-121 v provozu