DOPRAVNÍ LETADLA

Iljušin Il-76

Vývoj čtyřmotorového proudového nákladního letounu Il-76 byl zahájen počátkem druhé poloviny let šedesátých minulého století. Vojenské letectvo SSSR silně pociťovalo nedostatek vhodného stroje schopného v krátké době přepravit vojáky a techniku na střední a dlouhou vzdálenost. Tyto úkoly dosud plnily beznadějně zastarávající Il-12 a Il-14 společně s modernějšími Antonovy An-12 a An-22. 27.11.1966 vydala Rada ministrů SSSR nařízení, jímž ukládala Iljušinově konstrukční kanceláři vyvinout a vyrobit nákladní letoun podle zpracovaných požadavků. Počátkem roku 1967 byl vojenským složkám představen první návrh. Po jeho přepracování byla na podzim roku 1969 maketa 1:1 k dispozici maketní komisi vojenského letectvo. Během následných jednání došlo k vydání řady připomínek a doporučení. V prosinci téhož roku byl typový návrh odsouhlasen a následně se začala realizovat stavba prvního prototypu. Souběžně se rozeběhla i výroba jednotlivých systémů. Z tohoto pohledu je zajímavé ( a poměrně šokující), že nouzový hydraulický systém byl poháněn výhradně ručně. V březnu 1971 se konal slavnostní roll-out. Letoun poznávací značky SSSR-86712 (v azbuce CCCP-86712), výrobního čísla 01-01 byl opatřen pestrobarevným nátěrem s bílou horní částí trupu a svislou ocasní plochou, modrými pruhy po stranách trupu a červeným nápisem IL-76 za kabinou navigátora. Bezprostředně poté byla zahájena první etapa pozemních zkoušek spočívající v ověřování palubních systémů a agregátů, spouštění motorů atd. V druhé polovině března 1971 se sešla rada Ministerstva civilního letectví SSSR s cílem vydat letounu Il-76 povolení k první vzletu. Na závěr složitého jednání během něhož se zvažoval mj. i zásadní problém - umístění továrního letiště Chodynka v těsné blízkosti centra Moskvy a především Kremlu - dal tehdejší ministr letectví Dementěv příkaz k úvodnímu letu Il-76. Po úspěšně absolvovaných pozemních zkouškách se letoun mohl poprvé předvést ve vzduchu. K této události došlo 25.3.1971. Po spuštění motorů a 685 metrů dlouhém rozjezdu se stroj odlepil od vzletové a přistávací dráhy (VPD) chodynského letiště a po 67 minutách letu úspěšně přistál na zkušební základně OKB Iljušina v Žukovském. O dva měsíce později 18.5. 1971 byl na letišti v Kubince předveden Ústřednímu výboru Komunistické strany a za týden směřovala trasa jeho letu poprvé na západ - do Paříže, kde se stal exponáten 29. pařížského aerosalonu. Po návratu byl letoun upraven do vojenského standardu a od prosince 1971 zahájil vojenské zkoušky zahrnující např. výsadky parašutistů se zadní nákladové rampy. V dubnu 1973 vyroloval z tovární haly druhý prototyp. Jednalo se o celkově třetí postavený letoun, když druhý ( z něhož bylo zhotoveno pouze křídlo a část trupu) byl použit k pevnostním zkouškám. Druhý letový prototyp se od prvního v některých prvcích lišil. Kromě jinak umístěných přistávacích a pojezdových světlometů, výstražných zábleskových majáků atd., měl především jiný systém odledování, později instalovaný na Il-86. Letoun v barevném provedení Aeroflotu byl následně použit k ověřování činnosti pilotážně-navigačního systému, radiokomunikačního vybavení, nakládacího zařízení a pohonných jednotek. V roce 1973 byla zahájena ve výrobním závodě č.84 v Taškentu sériová výroba. K úvodnímu vzletu prvního sériového stroje došlo 8.5.1973, kdy s ním zkušební osádka přelétla do Žukovského. Tam letoun následně posloužil mj. ke zkouškám ovladatelnosti při výsadcích a shozu nákladu. V říjnu 1973 vzlétl druhý sériový letoun, který se stal prototypem vojenského transportního Il-76, tedy včetně instalované kabiny střelce s dvojicí kanónů a naváděcího radaru na zádi trupu. V prosinci 1976 byly uvedeny do provozu další dva sériové letouny, které převzala pobočka Aeroflotu v Tjumeňsku a začala školit své první osádky. Do kabiny civilních Il-76 se dalo umístit až 6 kontejnerů UAK-5 ( rozměry 2,99x2,43x1,90 m). K nakládání sloužily kromě instalovaných jeřábů i dva navijáky v přední části trupu. Pravidelný provoz Il-76 na nákladních linkách Aeroflotu byl zahájen 26.9. 1977. Počátkem roku 1978 byly na Il-76 realizovány některé úpravy. V centroplánu přibyly další nádrže paliva, čímž se celková hmotnost pohonných hmot vyšplhala na 80 tun, maximální vzletová vzrostla na 170 tun. Menších změn doznalo také vybavení pilotní kabiny. Takto upravený stroj dostal označení Il-76T, respektive Il-76M v případě vojenského provedení. Dne 5.4. 1978 podnikl Aeroflot se Il-76 první zahraniční let z Moskvy do bulharské Sofie se 30 tunami ovoce. Další civilní modifikací byla Il-76TD (vojenský ekvivalent MD) se zesíleným křídlem a podvozkem, poháněná výkonnějšími motory D-30KP 2. série. Co se týče exportu "sedmdesátšestky" byly tyto stroje vyvezeny ještě za dob SSSR např. do Alžírska, Indie, Číny (vojenská letectva), Iráku (vojenské letectvo i Iraqi Airways), Libye (Libyan Arab Airlines), Sýrie (vojenské letectvo, Syrianair), na Kubu (Cubana) nebo do Nikaragui (letecká společnost Aeronica) Skutečného rozšíření v civilních službách doznal Il-76 (podobně jako An-12) až po rozpadu SSSR, kdy vojenské letectvo Ruska i Aeroflot zahájili jejich rozprodej. Il-76 verzí T,TD,M i MD ( bývalé vojenské stroje mají pochopitelně odmontovány kanóny ze zadního střeliště) se objevily v letadlovém parku mnoha nově vzniklých dopravců na území nástupnických států SSSR, ale dostaly se i do Iránu, Sudánu a Maďarska. Dnes Il-76 již mizí z evropských letišť, protože nesplňují hlukové limity EU. Proto Iljušin společně se společností Volga-Dněpr inicioval program výměny starých motorů D-30 za moderní PS-90 (používané např. v Tupolevu Tu-204) a představil také novou prodlouženou a modernizovanou verzi Il-76TF (MF) o kterou projevila zájem taktéž pouze Volga-Dněpr.

( použité prameny - Letectví a kosmonautika č. 20,21 ročník 2003)

Iljušin Il-76TD íránské společnosti Qeshm Airlines (foto: © Arpád Gordos)

 

  verze TD
Rozpětí 50,50 m
Délka 46,59 m
Výška 14,76 m
Max. vzletová hmotnost 190 t
Cestovní rychlost 800 km/h
Dolet 4400 km
Max. hmotnost nákladu 48 t
Počet členů posádky 5
Motory 4x Solovjev D-30KP, tah po 117 kN

 

Komerční provozovatelé Il-76 v roce 2003:

Abakan Avia (6), Atlant-Soyuz (12), Aviast (7), Dobrolet (6), East Line (11), Kras Air (8), Tyumen Airlines (5), GST Aero (4), Syrianair (4), Inversia (2), Buraq Air (2), Libyan Air Cargo (19), Aerocom (2), Aeroflot (10), Alrosa (4), Altai Airlines (1), Atran (2), Atruvera Air (5), Aviacon Zitotrans (5), Aviaenergo (1), Aviaprad (1), Domodedovo Airlines (4), Gazpromavia (4), Ilavia (5), KNAAPO (2), Kosmos (1), Krylo (2), Mavial (1), Samara Airlines (3), Tesis (6), Titan Aero (2), Volga-Dnepr (2), Euro-Asia Aviation (1), Azza Transport (2), Trans Attico (1), Tapo Avia (4), Uzbekistan Airways (15), Air Kazakstan (3), Sayakhat (4), Ukraine Air Alliance (2), Ukrainian Cargo Airways (19), Faso Airways (1), Equatorial Cargo (1), GATS Guinea (3), Jetline (1), Azal Cargo (7), Silkway (2), Yemenia (1), Aerolift (2), Angola Air Charter (3), Qeshm Airlines (2), Airline Transport (1), Trans Avia Export (22), Botir Avia (3), Kyrgyzstan Airlines (1), Turkmenistan (4), Atlant-Hungary (3), Yer-Avia (2), Airstars (7), Air Koryo (3), China United (20), Azov-Avia (2), Lviv Airlines (3), HUK (1), Hunair (1)

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit