V roce 1937 se vláda SSSR rozhodla zakoupit licenční práva na výrobu v té době nejlepšího dopravního letounu – Douglasu DC-3. Proto v roce 1938 odjela do USA skupina odborníků vedená B.P. Lisunovem, aby získala technologické konstrukční poznatky pro výrobu. Všechny konstrukční podklady musely být totiž překresleny do metrické soustavy. V roce 1939 začaly sjíždět z výrobní linky sovětského závodu č.84 první licenční DC-3, které byly označeny jako PS-84. Na rozdíl od amerických strojů byly vybaveny domácími motory M-62 o výkonu po 662 kW a Aeroflot je záhy zařadil na své hlavní spoje. V roce 1942 došlo k přeznačení PS-84 na Lisunov Li-2. V té době již byly letouny vybavovány motory Švecov AŠ-62 o výkonu po 735 kW. Motorové kryty Li-2 měly plochou čelní stěnu a otvory pro vstup chladícího vzduchu k válcům. Průchod vzduchu těmito otvory se mohl regulovat nebo případně zcela uzavřít a tím byl motor chráněn před mrazem. Li-2 se vyráběly v mnoha verzích. První byla Li-2P pro dopravu 21-28 cestujících, následovaly Li-2G pro dopravu nákladu, Li-2PG pro smíšenou dopravu osob a nákladu, Li-2V jejichž motory byly opatřeny turbokompresory a letouny mohly operovat ve vysokohorských oblastech. V sovětském letectvu byly Li-2 vybaveny kulometnou věží a závěsy pod centroplánem. Jak již bylo uvedeno tak největším civilním provozovatelem Li-2 byl Aeroflot, ale po válce se dostaly i do jiných zemí, většinou v sovětské sféře vlivu. Li-2 se tak objevily na linkách maďarského Malevu, bulharského Balkanu, rumunského Taromu, polského LOTu a i Československých Aerolinií. Několik desítek Li-2 se dostalo také do Číny k místní společnosti CAAC.

foto: Julian Herzog, CC BY 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=24578486