Počátky vývoje Lockheedu L-188 sahají do roku 1954, kdy American Airlines zadaly firmě Lockheed požadavky na letoun pro střední vnitrostátní tratě v USA. Ze specifikací také vyplývalo, že bude dána přednost stroji poháněnému moderními turbovrtulovými motory, podobně jako u velmi populárního britského Vickersu Viscount, ale kapacita nového stroje měla být větší. První návrhy nenalezly u American Airlines pochopení, ale změna požadavků v roce 1955 dala Lockheedovi možnost projekt přepracovat a již červnu 1955 objednaly American Airlines, společně s Eastern Airlines, 75 letadel L-188. Firma navrhla letoun jako stomístný čtyřmotorový turbovrtulový dolnoplošník s doletem 3 700 km a max. vzletovou hmotností 49,9 t. První prototyp Lockheedu L-188 Electra II (jak zněl obchodní název letounu - Electra I byl úspěšný dvoumotorový dopravní letoun vyráběný Lockheedem ve 30tých letech) se odehrál 6.12. 1957. Lockheedovi se v té době hromadily zakázky, protože první zaváděné proudové typy neoplývaly velkou ekonomikou provozu a pro střední tratě se dokonce jevily jako neekonomické ( budoucnost, ale přece jenom patřila "jetům" s novými dvouproudými motory a vidina bohatého trhu turbovrtulových letadel pro střední tratě se Lockheedovi i jeho hlavnímu konkurentovi Vickersovi s typem Vanguard zhroutila). L-188A obdržel povolení k provozu 22.8. 1958. Dne 12.1. 1959 u Eastern Airlines a 23.1. 1959 u American Airlines zahájily Electry pravidelný provoz. V březnu 1959 převzala L-188A jako první zahraniční zákazník australská Ansett -ANA. Důvěra v Electry byla ale po 5 měsících provozu silně nalomena. Došlo totiž ke dvěma haváriím s tragickými následky a jako příčina byla určena špatné uložení motorů, které se u obou letounů uvolnily za letu, následkem čehož došlo k havárii. V březnu 1960 byly všechny L-188 uzemněny a letoun musel být přepracován. Až za necelý rok, v lednu 1961, bylo modifikovanému letounu vydáno povolení k provozu. Avšak noví zákazníci, kterých již nebylo mnoho, požadovali větší dolet . Lockheed tedy představil verzi L-188C s přídavnou nádrží v trupu a zvětšeným doletem, kterou však odebrali pouze Western Airlines a Northwest Airlines. Produkce L-188 skončila v roce 1962 170tým vyrobeným strojem, z toho 55 bylo modifikované verze L-188C. Postupně L-188 přecházely k menším dopravcům a byly také přestavovány na nákladní verze s velkými nákladovými dveřmi na boku trupu označované L-188 F nebo PF. Několik strojů bylo také přestavěno na vodní bombardér pro hašení lesních požárů. Závěrem lze ještě dodat, že Lockheed vyvinul na základě Electry úspěšný protiponorkový Lockheed P-3 Orion, který slouží v počtu mnoha desítek kusů u několika vojenských letectev. V roce 2015 se daly civilní Lockheedy Electra v  provozu spočítat již na prstech jedné ruky.

foto: RuthAS - Own work, CC BY 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=25244948

Komerční provozovatelé L-188 v roce 2002:


Atlantic Airlines (9), Channel Express (1), TMC Airlines (8), Zantop Intl. (13), Amerer Air (2), Air Spray (3), ATO (1)