Po válce se jevil jako velmi lukrativní trh středních dopravních letounů – náhrady Douglasu DC-3. Tento trh se snažili uchvátit především firmy Martin a Convair. Nepočítáme-li nezdařený Convair 110, dostal se Martin do vedení před Convair, protože prototyp jeho nepřetlakového dopravního letounu, Martin 202, byl zalétán 22.11. 1946, čtyři měsíce před konkurenčním CV-240. Letoun poháněly pístové motory Pratt & Whitney R-2800-CA-18 Double Wasp, ale na rozdíl od CV-240 s klasickým uspořádáním výfuků. Kabina měla 36 až 40 míst pro cestující. Zalétání ale odhalilo nestabilitu letounu. Tento nedostatek byl postupně napravován na 3 prototypech. Zvětšilo se vzepětí křídla, zvětšila se svislá ocasní plocha protažená až do hřbetu trupu, změnila se konstrukce křidélek a vyvažovacích plošek, automaticky se nastavovaly praporové polohy vrtulových listů při vysazení motoru. Americký úřad pro civilní letectví FAA podrobil prototypy Martinu 202 tvrdým zkouškám podle nové metodiky, potom závazné i pro další nové stroje. Při nich letoun nalétal 500 hodin, z toho 150 v napodobeném dopravním provozu a vzlétal a přistával na 38 amerických letištích. Osvědčení o letové způsobilosti však letoun získal až 13.8. 1947. Základem pro rozhodnutí Martinu vyvíjet typ 202 byla objednávka společnosti Northwest Airlines na 25 kusů, uzavřená v době kdy se ještě kreslily výkresy. Zdlouhavý vývoj a obtíže se stabilitou byly přirozeně pro Northwest zklamáním, ale zůstala při objednávce a v listopadu 1947 Martiny 202 konečně uvedla na linky. Po ní následovaly Delta Air Lines, Pennsylvania Central, Eastern Air Lines apod. Celkem bylo vyrobeno pouze 31 letounů Martin 202 v původní verzi. V srpnu 1948 jeden Martin 202 Northwestu havaroval a vyšetřování odhalilo další selhání konstruktérů – zvolili příliš tenké potahové plechy křídla, takže se na nich objevily těžké únavové lomy, z nichž jeden vedl k havárii. Všechny vyrobené Martiny 202 byly okamžitě staženy z linek a firma je musela na vlastní náklady překonstruovat. Po zesílení konstrukce a montáži upravených motorů Pratt & Whitney R-2800-CA-18 se z nich staly modely Martin 202A. Firma postavila ještě 12 letounů, čímž splnila první zakázky. První upravený Martin 202A převzala TWA až 1.9. 1950. Další Martiny 202 ani 202A už nebyly vyrobeny.
( pramen: V. Němeček - Dvoumotorová pístová dopravní letadla, Atlas letadel svazek 4, Nakladatelství dopravy a spojů, Praha 1984)
foto: Bill Larkins - Martin 2-0-2, CC BY-SA 2.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=29360198
| Rozpětí | 28,44 m |
| Délka | 21,75 m |
| Výška | 8,66 m |
| Max. vzletová hmotnost | 18,11 t |
| Cestovní rychlost | 443 km/h |
| Dolet | 3170 km |
| Max. počet cestujících | 40 |
| Počet členů posádky | 3 |
| Motory | 2x Pratt & Whitney R-2800-TA-18, výkon po 1 543 kW |
Komerční provozovatelé M-202 v roce 2002:
V současnosti již není žádný Martin 202 v provozu