DOPRAVNÍ LETADLA

McDonnell - Douglas MD-11

Na přelomu 70tých a 80tých let se firma McDonnell Douglas rozhodla vyvinout vylepšenou verzi letounu Douglas DC-10 označenou DC-10-60. Verze DC-10-60 měla být o 12 metrů delší než DC-10-10 a měla pojmout maximálně 400 cestujících. Avšak na konci 70tých měl typ DC-10 několik nepříjemných nehod, za které sice nemohl samotný letoun, ale vyvolaly strach cestujících cestovat velkými třímotorovými letadly typu DC-10. V té době ale McDonnell Douglas již testoval nové winglety na letadle DC-10 společnosti Continental a zkoušky nového křídla s novými motory byly již také značně daleko. Firma proto uvedla letoun pod označením MD-11. To bylo v roce 1984. První verze MD-11X-10 měla stejnou délku jako DC-10, ale výkonnější motory a vyšší maximální vzletovou hmotnost. Verze určená leteckým dopravcům byla uvedena na trh v roce 1985. Letoun byl delší než DC-10, měl o 28% větší dolet a byl určen pro dvoučlennou posádku. Náklady na sedadlo byly až o 31% nižší než u DC-10. Výroba MD-11 měla běžet souběžně s DC-10. Ale mnoho dopravců (Fedex, Korean Air, Varig, Swissair, SAS) měnilo objednávky DC-10 na MD-11 a proto se McDonnell Douglas rozhodl v roce 1989 ukončit výrobu DC-10 právě ve prospěch MD-11. Firma nabízela 3 verze letounu. MD-11 pro dopravu cestujících, který mohl přepravit maximálně 405 cestujících na tratích dlouhých až 12 000 km. Nákladní MD-11F, který mohl unést až 91 tun nákladu a MD-11CF, což byla verze pro cestující, kterou bylo možno během 24 hodin přestavět na nákladní s platícím zatížením 80 tun a doletem 8000 km. Prvním zákazníkem této verze byl Martinair Holland. Mnoho dopravců, ale požadovalo větší dolet MD-11, což byl důvod proč firma v roce 1996 představila verzi MD-11ER s doletem až 13 400 km. Firma vyvinula tuto verzi velmi rychle protože nepotřebovala oprávnění ETOPS, díky třetímu motoru v ocasní partii. MD-11 se vyznačoval také PCA programem (propulsion controlled aircraft), díky němuž dokázal bezpečně přistát při vysazení hydrauliky. Program ovládal letadlo pomocí přidávání a ubírání tahu motorům, motory na křídlech určovaly směr letounu a motor v ocase výšku. Po sloučení výrobců McDonnel Douglas a Boeing přestal Boeing přijímat objednávky na MD-11 a v roce 2001 ukončil jeho výrobu. poslední vyrobený MD-11 ve verzi F převzala Lufthansa Cargo. Poslední komerční let typu MD-11 s cestujícími provedla nizozemská aerolinka KLM dne 26.10.2014 na lince Montreal-Amsterdam. V polovině druhé dekády dvacátého prvního století zůstávalo v provozu ještě několik desítek nákladních letadel MD-11F.

McDonnell - Douglas MD-11 finského Finnairu   (foto: © Lauri Huima) 

Rozpětí 51,70 m
Délka 61,20 m
Výška 17,60
Max. vzletová hmotnost 273 t
Cestovní rychlost 860 km/h
Dolet 12000 km
Max. počet cestujících 405
Počet členů posádky 2
Motory 3x Pratt & Whitney PW4060 tah po 266 kN nebo General Eletric CF6-80C2D1F, tah po 274 kN

 

Komerční provozovatelé MD-11 v roce 2000:

Thai Airways (4), Alitalia (8), JAL (10), American Airlines (9), Delta Airlines (15), Fedex (33), World Airways (8), Finnair (4), City Bird (3), KLM (10), Varig (13), VASP (8), China Airlines (4), Swissair (19), Korean Air (4), Saudia (4), Gemini Cargo (2), Eva Air (12), Lufthansa Cargo (11), Martinair (6)

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit