K prvním firmám , které začaly komerčně vyrábět letadla, se řadí firma Shorts Brothers  založená v roce 1909. Firma Shorts, sídlící v Severním Irsku, se proslavila zejména v třicátých letech svými létajícími čluny určenými pro dlouhé tratě. Nejznámějším létajícím člunem byl námořní hlídkový Shorts Sunderland, který doznal velkého rozšíření během 2. světové války ve službách spojenců. Po válce, ale přestal být o létající čluny zájem. Jejich úkoly přebíraly výkonnější, aerodynamičtější, rychlejší a úspornější pozemní letouny. Firma Shorts se proto rozhodla, že její hlavní výrobní náplní se stanou vojenské transportní letouny. Prvním letounem této kategorie vyvinutým firmou Shorts se stal typ SC.5 Belfast. Vývoj letounu začal v roce 1959. Jednalo se o velký čtyřmotorový letoun poháněný turbovrtulovými motory, tedy podobné koncepce jako Antonov 22 nebo Douglas C-133 Globemaster. Shorts Belfast byl vyvíjen podle požadavků Royal Air Force (RAF), která potřebovala velký transportní letoun pro interkontinentální lety. Prototyp Belfastu, označený u RAF Belfast C Mk.1, uskutečnil svůj první let 5.1. 1964. První sériový letoun byl 20.1. 1966 dodán 53. squadroně RAF. Po dodání devíti strojů RAF firma Shorts zaslala nabídky spřáteleným vojenským letectvům, ale ani jedno neprojevilo o Belfast zájem. Většinou dávali přednost americkému Lockheedu C-130 Hercules. Belfast byl typický vojenský transportní letoun. Měl trup kruhového průřezu bez oken a na zádi trupu byla umístěna velká nákladová rampa, která se mohla otvírat i za letu kvůli výsadkům parašutistů nebo nákladu. Na křídle lichoběžníkového tvaru byly umístěny pylony se čtyřmi turbovrtulovými motory Rolls Royce Tyne. Díky robusnímu podvozku mohl Belfast přistávat a startovat na provizorně upravených nezpevněných plochách. Poslední Belfast vyřadila RAF v roce 1976. Už to vypadalo, že se historie Shortsu Belfast uzavřela, ale na scéně se objevila britská nákladní společnost Heavy Lift, která v roce 1980 od RAF odkoupila 5 odstavených Belfastů. Dne 6.3. 1980 byl britským úřadem pro letectví povolen provoz Belfastů u Heavy Lift. Belfasty provozované Heavy Lift si poměrně rychle vytvořily dobré jméno, hlavně při přepravě těžkých a nadrozměrných nákladů a také pro jejich schopnost vzlétat ze špatně upravených ploch. Užitečný byl také malý palubní jeřáb, používaný na nevybavených letištích při umísťování nákladu do letounu. V roce 1994 Heavy Lift dva letouny vyřadila a používala je jako zdroje náhradních dílů. Třetí Belfast byl vyřazen na konci 90tých let a čtvrtý v březnu 2001. A konečně poslední Belfast byl vyřazen na konci roku 2001. Belfasty u Heavy Lift nahradily nákladní Airbusy A300.



foto: Aero Icarus from Zürich,  CC BY-SA 2.0

 

Rozpětí 48,40 m
Délka 41,58 m
Výška 14,33 m
Max. vzletová hmotnost 104 t
Cestovní rychlost 540 km/h
Dolet 1600 km
Max. počet cestujících  
Počet členů posádky 4
Motory 4x Rolls Royce RTy.12 Tyne, výkon po 4 273 kW

 

Poslední letuschopný Shorts Belfast provozuje v roce 2000 australská společnost HeavyLift Cargo Airlines