DOPRAVNÍ LETADLA

Na počátku 50tých let po přestavení prvního dopravního proudového letadla na světě, De Havillandu Comet, zatoužili sovětští představitelé po letounu obdobných parametrů. Sovětský Aeroflot potřeboval v té době nahradit zastarávající Lisunovy Li-2 ( v licenci vyráběné Douglasy DC-3), Iljušiny Il-12 a Il-14. Ppotřeba modernějších a rychlejších letounů byla skutečně nutná, protože např. cesta z Moskvy do Vladivostoku trvala 33 hodin a Il-14 na ni potřeboval 7 mezipřistání. Tak byl odstartován vývoj prvního sovětského proudového dopravního letounu. Jeho vývoj byl svěřen Tupolevově konstrukční kanceláři. Práce se ujal její zakladatel a hlavní konstruktér Andrej Tupolev. Nový Tu-104 vycházel z bombardéru Tu-16 (NATO kód Badger - Jezevec) a uskutečnil první let 16.6. 1955. Konstruktéři použili křídlo, motory a ocasní plochy z Tu-16, odstranili střeliště v zadní části a instalovali nový trup s přetlakovou kabinou. Po testovacích letech u výrobce byl letoun dne 15.9. 1955 nasazen na linku Moskva - Omsk – Irkutsk, kterou zvládal za 7 hodin, oproti 17 hodinám , které potřebovaly pístové typy. Tu-104 pojmul 50 cestujících a s pětičlennou osádkou létal cestovní rychlostí 800 km/h, mohl ale letět rychlostí až 900 km/h. Mezi lety 1956 - 1958 to byl jediný dopravní proudový letoun na světě v pravidelném provozu. Comety byly v té době v důsledku několika havárií uzemněny. Tupolev již v roce 1957 nabídl verzi Tu-104A pro 70 cestujících a o 1,2 m prodlouženou verzi Tu-104B pro 100 cestujících. Celkem bylo vyrobeno 250 Tupolevů 104 a převážnou většinu odebral sovětský Aeroflot. Prvním zahraničním zákazníkem byly Československé aerolinie, které převzaly první letoun verze Tu-104A v roce 1957. Poslední Tu-104 vydržely ve službě do poloviny 80tých let.

foto: Lars Söderström, CC BY-SA 3.0