Vývoj Tupolevu 204 byl zahájen v první polovině osmdesátých let minulého století, kdy se společnost Aeroflot, začala poohlížet po náhradě za třímotorové Tupolevy Tu-154. Ministerstvo letectví SSSR předložilo jednotlivým leteckým výrobcům plán, který předpokládal vznik unifikované řady letounů, lišící se velikostí a určením. Vše mělo vzniknout úpravami základního typu. Na západě bylo takové řešení běžné např. u Boeingů 737, McDonnellů řady MD-80 nebo Airbusů řady 320. Nový typ měl splňovat přísná hluková omezení, jeho vybavení mělo být minimálně na úrovni Boeing 757 , kterému měl navíc konkurovat nižšími provozními náklady. Zadání se v roce 1983 chopila konstrukční kancelář ANTK Tupoleva a zahájila projekt Tu-204. Konstruktéři se snažili vybavit letoun tím nejlepším co tehdy v SSSR bylo. Počítalo se s multifunkčními displeji v kabině osádky, elektroimpulzním řízením "fly-by-wire", všechny důležité palubní systémy měly být ztrojeny. V roce 1985 Aeroflot oznámil, že plánuje nákup až 350 letounů Tu-204. Prototyp nového letounu (pozn. značky SSSR-64001) odstartoval k prvnímu letu 2.1. 1989. Vyznačoval se křídlem se superkritickým profilem vybaveným winglety. K pohonu sloužila dvojice proudových motorů Solovjev ( nyní Aviadvigatěl) PS-90. Moderně řešený kokpit byl vybaven 6 víceúčelovými displeji a aby vylepšení nebylo málo byl Tu-204 jako první sovětské dopravní letadlo vybaven elektroimpulsivním řízením. Do podpalubních prostor se mohl naložit náklad až do 8 standardních kontejnerů LD-3 ( podobně u jako A-320). Všechny plány byly tedy splněny. Letoun se také v roce 1989 představil na pařížském aerosalonu. Již v srpnu 1990 vzlétl první sériový Tu-204 ve verzi -100 s motory PS-90A, "westernizovaná" verze -120 vybavená motory Rolls-Royce RB211-535E4 a se západní avionikou firmy Honeywell se poprvé vznesla do vzduchu 14.8.1992. Certifikačních zkoušek za zúčastnili letouny obou verzí. Avšak během zkoušek se objevili problémy s avionikou a také s ruskými motory PS-90A. Certifikace podle ruských předpisů byla ukončena až 12.1.1995 u verze -100 a 29.12.1997 u verze -120. Tupolev poté nový letoun nabídl v poměrně velkém množství variant Tu-204-100 , nákladní Tu-204-100C, "westernizované" Tu-204-120 a Tu-204-120C. Dále nabídl verzi se zvýšenou MTOW (max. vzlet. hmotností) -220 a nákladní 220C a verze –122 a –222 vybavené avionikou firmy Rockwell-Collins ( u verzí -220 a -220C se později změnilo označení na Tu-214). Avšak kvůli dlouho trvajícímu vývoji, také částečně vlivem politických změn počátkem ve východní Evropě a rozpadem SSSR byl Tu-204 odstaven na vedlejší kolej. Bývalé sovětské satelity pochopitelně ztratily o ruské letouny zájem a jak Aeroflot tak i noví dopravci na území SNS měli dost starostí se svým přežitím a na nákup nových letounů neměli ani pomyšlení. První dva letouny tedy převzala státem vlastněná společnost Rossija, která se zabývá přepravou vysokých státních činitelů. Firma Tupolev svůj Tu-204 vytrvale nabízela na různých aerosalonech, ale první zákazník na západní verzi –120 se objevil až v roce 1998. Byla to egyptská společnost Air Cairo, která objednala několik osobních Tu-204-120 a nákladních –120C (nyní je již provozuje na svých linkách). V rámci SNS se do konce tisíciletí prodalo několik letounů (např. společnostem Orel Avia nebo Vnukovo Airlines). Aeroflot ztratil o Tu-204 zájem úplně (jak je známo tak modernizuje svůj letadlový park západními typy). Počátkem nového tisíciletí se konečně začalo pro Tu-204 blýskat na lepší časy díky jistému oživení v ruské letecké dopravě. Hlavně ruským leasingovým společnostem, které nabízejí finanční leasing nových domácích letounů, se pomalu začínají probouzet ruští dopravci a pozvolna se jejich zájem stáčí k Tu-204 a jeho verzím. Několik letounů objednali ruští dopravci Dalavia a Kras Air, Vladivostok Air nebo Aviast. Dále výrobce obdržel pět objednávek z Číny na nákladní verzi -120C od dopravců China Northwest a China Southwest. Zapomněl jsem se ještě zmínit o zkrácené verzi Tu-204-300. Její vývoj byl zahájen v srpnu 1993. Prototyp Tu-234, jak byla verze později přeznačena, byl upraven z původního prototypu Tu-204-100 vyjmutím dvou třímetrových trupových segmentů, před a za křídlem. Roll-out prototypu se odehrál 24.8.1995, první sériový stroj vyjel z výrobní haly v Uljanovsku v roce 1996. Avšak v důsledku finančních obtíží se Tu-234 dostal poprvé do vzduchu až 8.7.2000. Prvním zákazníkem o Tu-234 se stal ruský dopravce Transaero, který projevil zájem o 4 letouny na dalších 20 si dal opci. Avšak ještě v polovině roku 2004 nebyl Tu-234 certifikován a tudíž uvolněn do provozu.

foto: Sergey Kustov, CC BY-SA 3.0

 

  verze 100 Tu-214 Tu-234
Rozpětí 41,80 m 41,80 m 41,80 m
Délka 46,10 m 46,10 m 40,20 m
Výška 13,90 m 13,90 m 13,90 m
Max. vzletová hmotnost 103 t 110,7 t 103 t
Cestovní rychlost 850 km/h 850 km/h 850 km/h
Dolet 4300 km 4600 km 4600 km
Max. počet cestujících 212 212 162
Počet členů posádky 2 2 2
Motory 2x Aviadvigatěl PS-90A, tah po 158,3 kN 2x Aviadvigatěl PS-90A, tah po 158,3 kN 2x Aviadvigatěl PS-90A, tah po 158,3 kN

 

Komerční provozovatelé Tu-204 a jeho verzí v roce 2002:

Aerofreight Airlines (1), Aviastar (1), KMV (2), Kras Air (3), Sibir Airlines (2), Air Cairo (6), Dalavia (2)