O vývoji 100místného letounu začala firma Airbus uvažovat již v roce 1993, kdy byl představen evropsko-čínský projekt AE31X. Jednání se však protahovala a v roce 1998 byl projekt zrušen. Skutečný vývoj zatím nejmenšího typu konsorcia Airbus byl zahájen až v roce 1999, kdy firma představila projekt A318, což byl letoun A319 zkrácený o pět "modulů". V té době se Airbus již mohl chlubit pevnou objednávkou na 15 letadel od Air France. Následně byla zahájena jednání s americkou firmou Pratt & Whitney o dodávkách nových motorů řady PW6000, které měly být "šité na míru" právě pro A318. Jako alternativa byly zvoleny osvědčené General Eletric/Snecma CFM56 verze 5B s výkonem sníženým na 96 kN ( ty ostatně vyžadovala Air France v rámci unifikace s již provozovanými A319/320/321). Během roku 1999 došly objednávky od EgyptAiru, TWA a leasingové firmy ILFC. Prototyp poprvé vzlétl 15.1.2002. V červenci téhož roku byl letoun představen na aerosalonu ve Farnborough. A318 sice vychází z ostatních letounů rodiny A320, avšak z hlediska  údržby je odlišný. Mechanici s oprávněním na A319,320,321 musí absolvovat přeškolení na "třistaosmnáctku". Další podstatnou změnou je,samozřejmě kromě délky letounu, že nákladové prostory letounu neumožňují narozdíl od ostatních typů rodiny A320, použití unifikovaných ULD kontejnerů. Jak je již u Airbusu zvykem jednotlivé díly "třistaosmnáctky" se vyrábějí v různých závodech ve Francii, Německu , Španělsku, Velké Británii a Belgii. Finální montáž probíhá v německém Hamburgu. Řízení pomocí elektrických impulsů fly-by-wire a kokpit vybavený multifunkčními displeji ( v maximální míře shodný s A319/320/321) jsou již samozřejmostí. Během vývoje však nastaly problémy s motory PW6000. Oba první prototypy A318 sice létaly s PW6000 ( třetí byl vybaven CFM56), motory byly plně funkční, ale vykazovaly o 6% vyšší spotřebu než bylo původně plánováno. To bylo pro budoucí uživatele nepřijatelné. Pratt & Whitney byl nucen motory předělat. Jako příčina potíží byl určen pětistupňový kompresor. Výrobce motorů následně oznámil, že potíže se dají odstranit pouze instalací nového vysokotlakého kompresoru, přičemž práce s tím spojené si vyžádají plných 36 měsíců. Kvůli časové tísni Pratt&Whitney upustil od samostatného vývoje kompresoru a zahájil jednání s německou firmou MTU o použití jejího šestistupňového kompresoru HDV12. Poněkud pikatní je, že MTU v roce 2000 nabídla kompresor HDV12 firmě Pratt&Whitney, avšak americká firma tuto nabídku odmítla, protože plně důvěřovala kvalitám vlastního pětistupňového kompresoru. Osvědčení o provozu s cestujícímu obdržel A318, poháněný motory CFM56-5B v květnu 2003. Díky problémům s motory Pratt&Whitney PW6000, ale odřeklo objednávky několik zákazníků mj. British Airways. Ostatní souhlasili s instalací motorů CFM56. Jako první převzal A318-111 americký dopravce Frontier Airlines 23.12.2003, 9.10. téhož roku převzala svůj první A318 Air France. Mezi další zákazníky A318 patří America West, rumunský Tarom, nebo leasingová firma GECAS. Letouny poháněné motory PW6000 byly nakonec zákazníkům k dispozici až od roku 2005. První z nich převzala chilská společnost LAN. Airbus A318 se ovšem neprodával tak jak si výrobce představoval. V polovině roku 2005 předal první sériový letoun ERJ-190 brazilský výrobce Embraer americké společnosti JetBlue. A právě Embraery ERJ190/195 představovali vážnou konkurenci Airbusu A318. Měli přibližně stejnou sedačkovou kapacitu, ale nižší provozní náklady. Od roku 2010 se výroba A318 smrštila na několik kusů ročně.V letech 2012 a 2013 dokonce nebyl A318 vyroben žádný. Výrobci bylo jasné, že s A318 již díru do světa neudělá, tak aspoň nabídl luxusní devatenáctimístnou verzi A318 Elite. Té bylo v polovině druhé dekády nového tisíciletí dodáno 19 kusů. 

Kolumbijská letecká společnost Avianca patřila k jedněm z mála uživatelů Airbusů A318. Celkem A318 zařadily do flotily Air France, americké Frontier Airlines, rumunský TAROM, kolumbijská Avianca, British Airways a Mexicana. Letadla Frontier Airlines byla po osmi letech služby sešrotována.

(foto: © By Joao Carlos Medau from Campinas, Brazil  CC BY 2.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=29139650)

  

Rozpětí 34,10 m
Délka 31,44 m
Výška 12,56 m
Max. vzletová hmotnost 59 t
Cestovní rychlost 870 km/h
Dolet 3250 km
Max. počet cestujících 107
Počet členů posádky 2
Motory 2x CFM 56-5B, tah po 96 kN nebo Pratt & Whitney PW6124 tah po 99,4 kN

 

Komerční provozovatelé A-318 v roce 2004:

Air France (15), Mexicana (2), Frontier Airlines (7)