V roce 1972 zahájila Antonovova konstrukční kancelář vývoj nového transportního letounu, který měl nahradit spolehlivé, ale zastarávající turbovrtulové Antonovy 24 a 26. Nový letoun, původně značený An-32, později An-72, měl být poháněn dvěma proudovými motory nezvykle umístěnými nad křídlem. Umístění motorů nebylo samoúčelné. An-72 měl díky motorům nad křídlem využívat výhody tzv. Coandova efektu, což měly být zejména vlastnosti velmi krátkého vzletu a přistání - STOL. Henri Coanda byl rumunský fyzik, Coandův efekt teoreticky zdůvodňuje ohyb proudu plynů obtékajících těleso.
Prototyp An-72 vzlétl 22.12.1977. Byl to hornoplošník vyznačující se již zmíněným umístěním motorů nad křídlem, ocasními plochami ve tvaru T a čtyřkolovým hlavním podvozkem. Motory byly vybaveny obraceči tahu, na odtokové hraně křídla byly dvouštěrbinové vztlakové klapky. An-72 byl schopen operovat z neupravených ploch, kde se projevila další výhoda umístění motorů, nehrozilo poškození od odlétajících kamínků a jiných předmětů při vzletu a přistání. Šest předsériových strojů bylo testováno dlouhých 8 let, první sériové letouny vzlétly v roce 1985. An-72 začalo odebírat sovětské vojenské letectvo, jak pro původně zamýšlené transportní úkoly, ale také verzi An-72P pro námořní hlídkování, VIP verzi An-72S nebo zajímavý An-71 s anténou "AWACS" umístěnou na vrcholu svislé ocasní plochy. Civilní letouny přebíral Aeroflot a používal je zejména v polárních oblastech, většinou ve verzích nákladní a smíšené (osobní verze by totiž nebyla cestujícími příliš vyhledávána, protože kabina An-72 nemá skoro žádná okénka). Po pádu železné opony a rozdělení Aeroflotu se dostalo pár desítek An-72 k nově vzniklým dopravcům na území Společenství nezávislých států. Ti používali An-72 k přepravě nákladů. V USA byl v sedmdesátých letech také vyvíjen letoun s podobnými charakteristikami označený Boeing YC-14. Narozdíl od An-72 byl čtyřmotorový a jeho prototyp vzlétl již v roce 1976. Avšak nikdy nedosáhl stadia sériové výroby.
V roce 1985 byly vyrobeny tři prototypy Antonovu An-71, což byly stroje na bázi An-72 vybavené čočkovitou anténou na svislé ocasní ploše. Sovětské letectvo je ale nezařadilo do výzbroje a projekt tohoto "AWACS" letounu byl nakonec zrušen.
(foto: © Alex Pigariev CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=58198867)
Rozpětí | 25,83 m |
Délka | 26,58 m |
Výška | 8,20 m |
Max. vzletová hmotnost | 30 t |
Cestovní rychlost | 720 km/h |
Dolet | 3200 km |
Max. počet cestujících | 52 nebo 10 t nákladu |
Počet členů posádky | 4 |
Motory | 2x Lotarev D-36, tah po 63,7 kN |
Komerční provozovatelé An-72 v roce 2003:
TiramAvia (1), Renan (2), Enimex (5)