V roce 1998 zahájila firma Fairchild Dornier vývoj nového 70místného proudového letounu, který měl být přímou konkurencí Embraeru 170 a Bombardieru CRJ-700. První studie představila firma již v roce 1997, ale čekalo se na prvního zájemce. Tím se stala německá Lufthansa, která objednala 60 letadel a na dalších 60 si zajistila předkupní práva. Jako další zákazník se přihlásil švýcarský Crossair, který objednal také 60 letadel . Ten ale nakonec svoji objednávku zrušil ve prospěch Embraeru 170 (které ale nakonec stejně nikdy nepřevzal). Fairchild – Dornier totiž zmenšil průměr trupu u nově vyvíjeného letounu z 3,4 na 3,25 metru. To se stalo na nátlak Lufthansy, která požadovala uspořádání pěti sedadel v řadě jak bylo zvykem u její regionální pobočky CityLine. Lufthansa tímto požadavkem chtěla také nepřímo zamezit zájmu o 728JET ze strany nízkonákladových společností, které by požadovaly uspořádání šesti sedadel v řadě. Výrobce si bohužel tímto ústupkem zmenšil okruh potencionálních zákazníků, což mimo jiné, také později přispělo k jeho neslavnému konci. Ale na začátku nového milénia ještě neměl Fairchild Dornier o zákazníky nouzi, jako další se přihlásila americká leasingová společnost GECAS s objednávkou 50 letadel a předkupními právy na dalších 100. Dalším zákazníkem se staly české ČSA s 8 objednanými letadly, americké Atlantic Coast Airlines a Sol Air.Firma plánovala dodávat letoun ve třech variantách 528JET pro 55 cestujících, 728JET pro 75 cestujících a 928JET pro 95 cestujících. Plánovala se i obchodní verze označená Envoy 7. Konstrukce letadla byla technologicky velmi vyspělá, ve větší míře bylo využito kompozitů (materiálů na bázi uhlíkových vláken). Jako pohonné jednotky byly vybrány americké General Electric CF34 . Dne 21.3.2002 došlo k rolloutu prototypu v výrobním závodě v německém Oberpfaffenhofenu. Let první prototypu se plánoval na léto téhož roku. Avšak již 2.4. 2002 vyhlásil Fairchild Dornier bankrot a veškeré další práce na 728JET byly zastaveny. Zbankrotovaná firma pak marně hledala partnera, který by vývoj nového letounu dokončil. Padl zájem amerického Boeingu, kanadského Bombardieru i ruských skupin (ty se soustředily na vývoj Suchoje SuperJet). Jako poslední projevila o projekt zájem čínská skupina D´Long v roce 2003. Dokonce se objevily informace, že projekt již koupila, ale v roce 2004 sama ukončila činnost. Dokončený, nikdy nezalétaný prototyp, koupila německá organizace DLR za 19 tisíc EUR pro pokusné účely.
Prototyp Fairchildu - Dornier 728 JET v roce 2005
| 528JET | 728JET | 928JET | |
| Rozpětí | 26,26 m | 27,12 m | 28,81 m |
| Délka | 23,10 m | 27,95 m | 31,01 m |
| Výška | 9,05 m | 9,05 m | 9,05 m |
| Max. vzletová hmotnost | 31,8 t | 34,5 t | 47,2 t |
| Cestovní rychlost | 850 km/h | 805 km/h | 850 km/h |
| Dolet | 2900 km | 3300 km | 3565 km |
| Max. počet cestujících | 63 | 80 | 110 |
| Počet členů posádky | 2 | 2 | 2 |
| Motory | 2x General Eletric CF-34 8D1, tah po 52,8 kN | 2x General Eletric CF-34 8D3, tah po 55,6 kN | 2x General Eletric CF-34 10D, tah po 68,9 kN |