NEDOKONČENÉ PROJEKTY

Gulfstream-Suchoj SSBJ

Na aerosalonu ve Farnborough v roce 1988 oznámila americká firma Gulfstream ambiciózní záměr zkonstruovat nadzvukový obchodní letoun.  Ve stejné době se obdobným návrhem začala zabývat i sovětská konstrukční kancelář Suchoj. Tam se projektu nadzvukového obchodního letounu ujal konstruktér Michail P. Simonov, jenž byl předtím šéfkonstruktérem stíhacího typu Suchoj Su-27. V roce 1989 projevili sovětští konstruktéři zájem spolupracovat na projekt se západními firmami, jmenovitě francouzskou Dassault Aviation a americkou Gulfstream Aerospace.

Rychlejší byl americký výrobce a podepsal s ruskou konstrukční kanceláří memorandum o porozumění týkající se vývoje nadzvukového obchodního letounu označeného SSBJ (SuperSonic Business Jet).  V SSSR dostal projekt označení S-21G.

Během září 1989 se setkali také zástupci motorkářských firem Rolls-Royce a konstrukční kanceláře Ljuka, aby rovněž navázali spolupráci ohledně vývoje motorů. Dne 15.11.1989 došlo k dohodě o rozdělení prací. Sovětský Suchoj dostal za úkol konstrukci a výrobu draku, americký partner měl navrhnout kokpit pilotů, kabinu cestujících a připravit vhodnou avioniku.  

Suchojova konstrukční kancelář navrhla nejprve třímotorovou koncepci, která byla posléze změněna na dvoumotorový letoun, který vzdáleně připomínal stíhací Su-27.  Řízen dvoučlennou posádkou a s 8-12 cestujícími měl dosahovat rychlosti Mach 2,0-2,2 ve výškách 15 500 – 18 500 metrů. Dolet SSBJ měl být 7400 kilometrů. Problém samozřejmě představoval aerodynamický třesk při dosahování nadzvukové rychlosti nad obydlenými oblastmi. Sovětští konstruktéři ovšem tvrdili, že podle jejich výpočtů by zvukový efekt třesku SSBJ při rychlostech do Mach 1,5 neměl být silnější než hrom při letní bouřce.

K úspoře hmotnosti mělo být při konstrukci využito v maximální možné míře kompozitových materiálů, slitin hliníku a slitin titanu.  Cena nového letounu měla dosahovat 40 -50 milionů dolarů. Podle marketingového průzkumu zpracovaného Gulfstreamem se potencionální trh odhadoval na 100 letadel.

Dle prvotních plánů měl první ze tří prototypů vzlétnout v roce 1994, později byl první let posunut na rok 1996. V roce 1993 však americký Gulfstream z projektu vystoupil.  Náklady na vývoj se ukázaly jako příliš vysoké. Ruský výrobce se rozhodl pokračovat ve vývoji S-21 sám. Trápil ho však nedostatek financí a tak vývojové práce postupovaly velmi pomalu.  Projektové práce byly ukončeny v roce 1999, ale nebyly peníze na stavbu prototypu. Náklady na jeho výrobu se totiž odhadovaly na 1 miliardu dolarů. Suchoj se snažil najít zahraničního investora.  Zprvu to vypadalo, že bude mít zájem francouzský Dassault, který plánoval k pohonu letounu použít motory Snecma M88 pohánějící stíhačku Dassault Rafale. Spolupráce ovšem ztroskotala opět na neúměrných vývojových a výrobních nákladech.

Suchoj obrátil pozornost do Číny, ale také nepochodil. Projekt letadla S-21 byl poté zmrazen. V roce 2012 byl zveřejněn státní ruský program rozvoje leteckého průmyslu v letech 2013-2025. O Suchoji S-21 tam již nebyla ani zmínka.



Rozpětí 19,93 m
Délka 37,86 m
Výška 8,26 m
Maximální vzletová hmotnost 51 800 kg
Cestovní rychlost  2386 km/h
Dolet 7400 km
Typický počet cestujících 8
Počet členů letové posádky 2



Fotografie ukazují podobu projektu Gulfstream Suchoj SSBJ (S-21) v roce 1992 
 

Zdroj:
L+K 05/1992


You have no rights to post comments