Dne 3.1.1986 došlo ke slavnostnímu rolloutu nového obchodního letounu Beechcraft 2000 Starship. Hlavním konstruktérem typu byl Burt Rutan, známý svými netradičními návrhy letadel. Na svou dobu převratný letoun byl ve velké míře vyrobený z kompozitových materiálů. Letoun měl tzv. kachní konfiguraci to znamená že vodorovné ocasní plochy byly umístěny před křídlem. Díky tomuto uspořádání se pak letoun podobá letící kachně. Stejné uspořádání mají například stíhací letouny JAS-39 Gripen. Kachní konfigurace přispívá k dobrým letovým vlastnostem, letoun je odolný proti vývrtkám. 

Kokpit pilotů byl vybaven 14 multifunkčními obrazovkami. Bylo to vůbec poprvé, kdy byl „skleněný“ kokpit použit u obchodního letounu.

Jako motory byly zvoleny dva osvědčené Pratt & Whitney PT-6A v tlačném uspořádání. Firma Beechcraft si od srpna 1983 ověřovala na zmenšeném modelu letounu všechny přednosti i slabiny koncepce letounu. Problémů bylo víc než dost a tak se letoun poprvé dostal do vzduchu až 15.2.1986, ačkoliv první plány hovořily o prvním letu prototypu již v srpnu 1984.

Beechcraft Starship byl na svou dobu nabízen za poměrně vysokou cenu 3,28 milionu dolarů. Nebylo se čemu divit, jeho vývoj spolykal přes 300 milionů dolarů a musel se někde zaplatit. Starship ale nabízel na svou dobu výborné výkony. S turbovrtulovým pohonem dosahoval maximální rychlosti 652 km/h  s doletem 2920 km.

První sériová letoun byl dodán 25.4.1989, ale prodejní úspěch se ale nedostavil. Do konce roku 1992 bylo dodáno zákazníkům pouhých 11 Starshipů. Odrazovala je jednak vysoká cena (cena narostla na skoro 5 milionů dolarů) a také strach z netradiční koncepce letounu. Příspívala k tomu i konkurence s vlastní stáje. Firma Beechcraft totiž nabízela rovněž letoun King Air 300, což byl letoun srovnatelné kapacitní kategorie. Měl ovšem konzervativní tvary a o něco horší výkony. Hlavně byl ale o milion dolarů levnější.

Výrobce se snažil zachránit situaci a tak nabídl novou verzi Starship 2000A. TA byla vybavena luxusnějším interiérem s pouhými šesti sedadly pro cestující místo původních osmi. Prodeje to sice oživilo, ale zdaleka ne podle představ. Vše se stále točilo okolo ceny, která byla nyní na úrovni proudových typů Cessna Citation nebo Learjet 31.

V roce 1993 se firma Beechcraft spojila s firmou Raytheon a ta se rozhodla ukončit výrobu problémového Starshipu. Jeho výroba byla ukončena v roce 1995, celkem bylo vyrobeno 53 letadel včetně 3 prototypů, z toho 18 verze 2000 a 32 verze 2000A.

Během roku 2003 firma Raytheon Beechcraft usoudila, že se již nevyplatí poskytovat servisní podporu letounům Starship a ukončila pronájem všech letadel, která vlastnila. Prodaná letadla odkupovala zpět od vlastníků. Vyřazené Starshipy soustřeďovala v arizonské poušti Marana, kde byly postupně sešrotovávány. V roce 2008 bylo v provozu už jen 5 soukromně vlastněných Starshipů. Do dnešních dnů se dochovalo 9 letadel vystavených v muzeích.



foto: Pedro Aragão - Gallery, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=26966732

 

Rozpětí 16,60 m
Délka 14,05 m
Výška 3,94 m
Maximální vzletová hmotnost 6531 kg
Cestovní rychlost  546 km/h
Dolet 2920 km
Počet cestujících v typické konfiguraci 8
Počet členů letové posádky 2
Motory 2x Pratt & Whitney Canada PT6-A67, výkon po 895 kW