Ve druhé polovině 50.let minulého století se v Číně začaly ve větším počtu objevovat vlastní konstrukce civilních letadel. Obvykle byly jejich vzorem sovětské letouny používané tamtéž. Modelem se často stávaly jednomotorové hornoplošníky Jakovlev Jak-12, cvičný dolnoplošník Jak-18, dopravní Antonov An-14 a dokonce i československý dvoumotorový malý dopravní letoun Aero Ae-45. Dne 24.9.1958 vzlétl v Pekingu prototyp dopravního letounu pro místní linky, označený podle hlavního města Číny – Peking 1. Jednalo se první čínský dopravní letoun. Zkonstruovali jej studenti nejvyššího ročníku Institutu leteckého inženýrství v Pekingu v rámci svých diplomových prací a zároveň jako dar komunistické straně k rozvoji čínské vnitrostátní letecké dopravy.

Peking 1 byl dolnoplošník s celokovovou konstrukcí  s příďovým zatahovacím podvozkem. V trupu bylo místo pro 8 cestujících a dva piloty. Jako pohon sloužily dva sovětské pístové motory Ivčenko AI-14R o výkonu po 191 kW, které byly převzaté z letounu Jak-12R včetně loží a dvoulistých dřevěných vrtulí. Křídlo bylo vybaveno sloty na náběžné hraně a vztlakovými klapkami k usnadnění vzletu a přistání na letištích s krátkými drahami. K zahájení sériové výroby ale nikdy nedošlo. Krátce po představení letounu nejvyšším čínským představitelům v říjnu 1958 byl ale další vývoj letounu Peking 1 vládním nařízením zrušen. V SSSR byla raději zakoupena licence na výrobu dopravních dvouplošníků Antonov An-2, které se v Číně vyráběly pod označením Harbin Y-5 až do počátku nového tisíciletí.



Foto: © Yu Ming - http://www.airliners.net/photo/Untitled/Beijing-Aviation-College-Beijing-1/530774


Zdroj: Václav Němeček - Dvoumotorová obchodní letadla, NADAS, 1987

Rozpětí 16,40 m
Délka 12,15 m
Výška 4,39 m
Maximální vzletová hmotnost 4200 kg
Cestovní rychlost  260 km/h
Dolet 1070 km
Počet cestujících v typické konfiguraci 8
Počet členů letové posádky 2
Motory 2x Ivčenko AI-14R, výkon po 191 kW