PROTOTYPY

Fairey Rotodyne

Počátky typu Fairey Rotodyne sahají až do roku 1938, kdy Dr. J.A.J. Bennet zveřejnil studie letounu se svislým vzletem a přistáním (anglicky VTOL – Vertical Také Off and Landing) s dvojím pohonem. Realizace se projekt dočkal až po druhé světové válce, kdy britská firma Fairey vyvinula experimentální letoun FB-1 Autogyro. Byly vyrobeny dva exempláře. FB-1 měl pístový motor, který poháněl při vzletu kompresor pro stlačování vzduchu pro tryskový rotor ve svislém letu, a nebo dvě vrtule při vodorovném letu.  S těmito zkušenostmi se Fairey přihlásil do soutěže BEAline Bus, který vypsala v roce 1951 společnost British European Airways. Mělo se jednat o 30-40místný letoun pro krátké a střední tratě.  V roce 1953 objednala britská vláda stavbu prototypu. Ten poprvé vzlétl v 6.11.1957. Byl poháněn dvěma britskými turbovrtulovými motory Napier Eland o výkonu 2100 kW.Motory poháněly dvě vrtule ve vodorovném letu, a rotor o průměru 27,3 metru při svislém letu. Celkem prototyp vykonal okolo 350 zkušebních letů, z toho více než 200 bylo včetně přechodu ze svislého do vodorovného letu. Fairey měl v úmyslu vyrábět ještě větší verzi tohoto typu s motory Rolls-Royce Tyne o výkonu 3860 kW, které měly pohánět 2 vrtule o průměru 4,42 metru a rotor o průměru 31,72 metru. V trupu o celkovém objemu 91,5 m3 se mělo přepravovat až 70 cestujících nebo 8200 kg nákladu cestovní rychlostí 320 km/h. Na přelomu 50. a 60. let minulého století projevila o letoun zájem právě BEA, která objednala 6 letadel, následována Royal Air Force s 12 kusy ve vojenské transportní verzi. Jako další zákazník se přihlásila americká společnost New York Airways, která objednala 5 letadel s opcemi na dalších 15. Cena jednoho letadla činila 2 miliony amerických dolarů.  Předběžný zájem o 200 kusů projevila i US Army (letouny měla v licenci vyrábět americká firma Kaman Helicopters), objednávka však závisela na tom, zda letoun převezme BEA (pro zajímavost první letoun této kategorie Boeing VC-22 Osprey, převzala US Army až po 50 letech – 13.6.2007).  BEA však letouny nikdy nepřevzala. Rotodyne byl totiž značně hlučný, což by bylo v civilním provozu neúnosné. I když výrobce udělal 40 různých opatření ke snížení hlučnosti Rotodynu, stále nebyla na přijatelné úrovni.  Projekt Rotodynu byl nakonec zrušen v roce 1959. Kromě hlučnosti byla důvodem zrušení i nižší předpokládaná živostnost, která vzhledem k velkému únavovému namáhání nejdůležitějších částí letounu nemohla dosáhnout hodnot běžných dopravních letadel s konvenčním vzletem a přistáním. Prototyp byl nakonec sešrotován, zachovala se jen část trupu, která je vystavena v Helicopter Museu v Weston Super Mare ve Velké Británii.

 

 



Rozpětí 14,17 m
Délka 17,88 m
Výška 6,76 m
Max. vzletová hmotnost 17,2 t
Cestovní rychlost 298 km/h
Dolet 724 km
Max. počet cestujících 40
Počet členů posádky 2
Motory 2x Napier Eland N.E1.7, výkon po 2 100 kW

 



You have no rights to post comments