Na typu Suchoj S-80 začala konstrukční kancelář OKB Suchoj pracovat již v roce 1988. Záměr konstruktérů bylo navrhnout univerzální letoun s charakteristikami krátkého vzletu a přistání a možnosti vzlétat s neupravených letištních ploch. Čili náhradu letounů Antonov An-2 nebo Let L-410. Původně měl být S-80 poháněn, stejně jako L-410, dvojicí českých turbovrtulových motorů Walter M-601E o výkonu 560 kW, avšak rozbory ukázaly, že výhodnější bude letoun větší a proto bude potřeba výkonnějších pohonných jednotek. Konstruktérům se zalíbily ruské motory Navikov TVD-1500S o výkonu po 1300 kW. Další možnou variantou bylo použití amerických motorů General Eletric CT-7 (podobně jako u českého L-610G).

S-80 se vyznačoval netradiční konstrukcí, měl dva nosníky ocasních ploch, které byly spojeny se zadní částí trupu. Výhodou oproti konkurečním typům byla zkosená zadní část trupu opatřená nákladní rampou. Do letounu tak bylo možné nakládat i rozměrnější náklady. Po rozpadu SSSR v roce 1991 však museli být vývojové práce na S-80 z finančních důvodů přerušeny. K obnovení vývoje došlo až v roce 1993. Dokončení motoru  Navikov TVD-1500S bylo ale v nedohlednu. Proto bylo rozhodnuto použít pouze americké motory CT-7. Finanční potíže však přetrvávaly a tak se roll-out prvního prototypu uskutečnil až v roce 1998. Ten byl vyhrazen pro pozemní zkoušky. Druhý, již létající prototyp, se poprvé odlepil od země 4.9.2001. Zkoušky však probíhaly velmi pomalu, u Suchoje měl přednost vývoj proudového dopravního letounu Suchoj Superjet.  Druhý prototyp tak poprvé vzlétl až 29.6.2006. O letoun projevilo předběžný zájem několik ruských společností především z Dálného východu a Sibiře (např. Dalavia) a vojenská letectva Kazachstánu, Číny, Jordánska a Jižní Koreji. Domácí ruské letectvo o S-80 zájem nakonec neprojevilo, nelíbilo se mu použití amerických motorů CT-7. Nakonec zůstalo jen u předběžného zájmu a S-80 nebyl nakonec nikdy certifikován pro provoz. Jeho vývoj byl zmrazen a nepředpokládá se, že bude ještě někdy obnoven.



foto: CC BY 2.5, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=636909

 

Rozpětí 23,18 m
Délka 18,26 m
Výška 5,52 m
Max. vzletová hmotnost 14 200 kg
Cestovní rychlost 430 km/h
Dolet 1300 km
Max.počet cestujících 30
Počet členů posádky 2
Motory General Eletric CT7-9B, výkon 1305 kW