PROTOTYPY

Saunders Roe SR-45 Princess

V roce 1945 požádalo britské Ministerstvo zásobování firmu Saunders Roe (Saro) o předložení nabídky velkého létajícího člunu, který by používala letecká společnost British Overseas Airways Corporation na svých transatlantických linkách. Nabídka firmy Saro se líbila a tak ministerstvo v květnu 1946 objednalo 3 exempláře označené SR-45 a se jménem Princess.  Konstrukční tým pod vedením Henri Knowlera navrhl přesně ve stylu předválečných časů, zlaté éry létajících člunů, hornoplošník s objemným trupem a plováky na koncích křídel. Avšak oproti předválečným typům měl být obří. Rozpětí  křídla přes 60 metrů, pohon mělo zajišťovat 8 turbovrtulových motorů Bristol Proteus. Ty měly pohánět 10 vrtulí. Ve čtyřech vnitřních gondolách byly zdvojené motory, pohánějící dvě protiběžné vrtule, ve dvou vnějších gondolách bylo umístěno po jednom motoru a vrtuli.  Trup ve tvaru osmičky měl dvě paluby, na kterých bylo místo pro 105 cestujících. Ti měly svá sedadla umístěna v pohodlných kajutách.

V roce 1952 byl již skoro dokončen první prototyp, ale motory Proteus se stále potýkali s nedostatečným výkonem. V počátku vývoje jejich výrobce Bristol sliboval výkon 2750 kW na jeden motor, reálně ale zatím v roce 1952 dosahovali stěží výkon 1840 kW. Cena jednoho motoru, ale oproti roku 1946, vyletěla na pětinásobek té původní. Bristol za jeden motor požadoval přes 2 miliony liber. Firma Saro ale nechtěla čekat, tak rozhodla o instalaci slabších Proteusů do první vyrobené „Princezny“. Další dvě již měly být vybaveny plnohodnotnými Proteusy, o výkonu 2750 kW. První prototyp SR45 byl vytažen z výrobní haly v Cowes na ostrově Wight v srpnu 1952. V té době již bylo jasné že letecká společnost BOAC letouny nepřevezme. Doba létajících člunů byla již dávno pryč, u BOAC začínaly létat první proudové De Havillandy Comet, což byla oproti létajícím člunům o dva stupně vyšší třída letecké dopravy.

Jelikož však projekt SR-45 platilo Ministerstvo zásobování bylo rozhodnuto dokončit alespoň první prototyp. Dne 22.8.1952 se Princess poprvé vznesl z mořské průlivu Solent řízen posádkou zkušebního pilota, kapitána Geoffrey Tysona, s druhým pilotem Johnem Boothem. Během letu půlhodinového letu dosáhli rychlosti 450 km/h, což bylo na létající člun rozměrů  SR-45 úctyhodné.

V září se téhož roku se Princess představila na aerosalonu ve Farnborough. Zde posádka zažila horké chvilky. Při nízkém letu vysokou rychlostí se letoun dostal do nebezpečného náklonu, který se podařilo vyrovnat až na poslední chvíli.  Zkoušky pokračovaly po celý rok 1953 a 1954. V červnu 1954 měla Princess nalétáno 96 hodin a 50 minut při celkem 47 letech. V té době bylo v tichosti rozhodnuto o zakonzervování dalších dvou rozestavěných „princezen“ do speciálních vakuových obalů. Za tímto účelem byly přetaženy po vodě z Cowes do nedalekého Calshotu.

Pak se začalo řešit co prvním létajícím SR-45. Za něj v roce 1953 nabídl majitel letecké společnosti Aquila Airways, E.C.Mekie, 1 milion liber. Za stejnou cenu hodlal zakoupit i zbylé dva stroje.  Byl s pohrdáním odmítnut. Vždyť přeci jen stavba prvního prototypu stála 10 milionů liber. Nakonec bylo rozhodnuto zakonzervovat v Calshotu i první Princess a hledat kupce. Zájemců se objevilo plno, nikdo však nebyl ochoten zaplatit požadovanou cenu. Uvažovalo se prodeji do USA, kde měl SR-45 sloužit jako zkušebna jaderného reaktoru na palubě letadla (později byl k těmto účelům používán upravený bombardér Convair B-36 Peacemaker). Dále o něj projevila zájem britská společnost British Princess Flying Boats, která s ním chtěla létat ze Southamptonu na východní pobřeží USA. Nedostala však potřebná povolení. Firma Aero Spacelines Texe Johnsona (ano, onoho zkušebního pilota Boeingu, který provedl výkrut s prototypem dopravního B707) chtěla použít Princess na převážení dílů raket Saturn, k dohodě ale také nedošlo.

Ironií osudu nakonec všechy SR-45 Princess zakoupil v roce 1965 již zmíněný E.C.Mekie. Za 30 000 liber jako železný šrot.  Jako poslední byl sešrotována jediná létající Princess, registrace G-ALUN, v roce 1967 v Southamptonu. 



Rozpětí 69,90 m
Délka 45,11 m
Výška 16,99 m
Maximální vzletová hmotnost 149 685 kg
Cestovní rychlost 580 km/h
Dolet 8 400 km
Počet cestujících 105
Počet členů letové posádky 5
Motory 10 x Bristol Proteus 600, výkon po 1900 kW





Zdroj: L+K 18/1990



You have no rights to post comments