V polovině padesátých let minulého století vyhlásilo americké letectvo USAF soutěž na nový vícemotorový malý víceúčelový spojovací letoun. Nový stroj měl být náhradou za pístové Beechcrafty C-45. Do soutěže se přihlásili firmy Lockheed a McDonnell. Projekt firmy McDonnell počítal s dolnoplošníkem se čtyřmi proudovými motory zavěšenými pod křídlem. Připomínal tak zmenšený Boeing 707 nebo Douglas DC-8.  Za pohonné jednotky byly zvoleny motory Faichild J83. McDonnell vyrobil dřevěnou maketu, kterou prezentoval zástupcům USAF. Vývoj motoru Faichild J83 se ale nakonec nepodařilo dotáhnout do konce a tak byl McDonnell nucen použít čtyři starší motory Westinghouse J34, které montoval do stíhacích letounů McDonnell F2H Banshee. Pro civilní použití byl jejich tah snížen na 13,25 kN z původních 14,46 kN.

Prototyp McDonnellu 119 poprvé vzlétl 11.2.1959. Poté již došlo ke zmíněné soutěži do které byl přihlášen McDonnell 199 společně s Lockheedem L-1329 JetStar. V ní uspěl konkureční JetStar. Výběrové komisi se totiž nelíbilo, že McDonnell má motory příliš nízko nad zemí a obávala se, že by z povrchu dráhy nasávaly nežádoucí předměty. Rovněž nouzové přistání se zataženým podvozkem bylo označeno jako velmi nebezpečné. Vyhrál tedy Lockheed JetStar, jelikož měl motory namontovány na pylonech v ocasní části.

McDonnell tedy letoun přepracoval na civilní letoun pro korporátní přepravu. V trupu bylo místo pro 10 cestujících v luxusní verzi nebo pro maximálně 29 cestujících. Letoun byl stále poháněn žíznivými vojenskými motory Westinghouse J34, v případě sériové výroby ale nabízel McDonnell jejich výměnu za moderní Pratt & Whitney JT12A nebo General Electric CF-700.  

Výrobce se nejdříve pokoušel uzavřít kontrakt na výrobu a následný pětiletý pronájem 170 letadel pro nově vznikající korporátní divizi Pan American Business Jets Division. Nenašel však žádné jiné zákazníky a tak vyhodnotil, že otevírat výrobní linku na 170 letadel kvůli pětiletému pronájmu by bylo nevýhodné. Pan American Business Jets Division si pak nakonec pronajala francouzské letouny Dassault Falcon 20.

McDonnell v roce 1960 přeznačil, u příležitosti dvacátého založení firmy, nový letoun na typ 220. S nabídkou letounu obeslal 750 největších amerických korporací, ale neuspěl. Výrobce letoun používal pro vlastní potřeby do roku 1965. Pak byl prodán organizaci Flight Safety Foundation z arizonského Phoenixu a údajně byl používán pro utajené operace CIA v Latinské Americe. V USA se vynořil zas až v roce 1970, vystřídal různé soukromé majitele, ale nelétal. V roce 1975 byl zakoupen farmářem Richardem Archerem, který byl sám aktivní amatérský pilot. Ten hodlal letoun uvést opět do letuschopného stavu. Prodal tedy polovinu své farmy, aby se na letounu provedla generální oprava. Ta skončila v roce 1982, ale na uskutečnění letových testů nezbyly peníze. McDonnell 220 byl pak odstaven na letišti v El Pasu, kde stojí dodnes.



Foto: © http://aviationweek.com/