TRANSPORTNÍ LETADLA

Mjasiščev VM-T Atlant

Dne 20.1.1953 poprvé vzlétl mohutný čtyřmotorový letoun Mjasiščev M-4.  Jednalo se o těžký strategický bombardér s rozpětím křídla 50 metrů poháněný čtyřmi proudovými motory. Poprvé byl předveden 1. května 1954 při přehlídce na Rudém náměstí za doprovodu 4 stíhacích Migů 17. Bombardér dostal název Molot (rusky kladivo) v kódu NATO mu přidělili kód Bison. Letouny M-4 byly později používány i jako tankovací a pro námořní průzkum.  Vyráběl se v několika verzích označovaných M4, 201M, 3M a 103M.  Verze 201M a 103M vytvořily několik světových rekordů v dostupu, například  nastoupání do výšky 15 317 metrů s nákladem 10 tun, nebo do 13 121 metrů s nákladem 27 tun. Molot měl dlouhý štíhlý trup kruhového průřezu, čtyři motory byly umístěny po dvou vedle sebe v kořeni křídla, které má u trupu tlustý profil. Podobné řešení měly britské letouny řady V Bombers – Avro Vulcan, Handley Page Victor a Vickers Valiant. Motory byly původně typu Mikulin AM-3M o tahu po 85,3 kN, později Solověv D-15, tah po 127,4 kN. Ocasní plochy byly šípové s rozpětím 15 metrů, v kořeni svislé ocasní plochy bylo zadní střeliště.

V roce 1974 byly v SSSR ukončeny neúspěšné zkoušky Měsíční rakety N-1 a o dva roky později se začal připravovat projekt raketoplánu Buran (rusky – bouře). Bylo nutné vyřešit problém přepravy rozměrných dílů nosné rakety i samotného raketoplánu na velké vzdálenosti mezi výrobními závody a kosmodromem. Obří transportní Antonov An-225 ještě nebyl ani v plenkách (poprvé vzlétl 21.12.1988), práce na projektu Antonovu An-124 Ruslan teprve začínaly. Ruslan se ale jevil pro transport raketoplánu jako nevhodný.

Nakonec zvítězilo v té době nejpřijatelnější řešení navržené Mjasiščevem. Využít upravený letoun 3M Molot, který svoji dostatečnou nosnost demonstroval při rekordních letech. Dalším důvodem byla jeho aerodynamická čistota, která snesla i zhoršení vzniklé přidáním nákladu na hřbet letounu a také tandemový podvozek (podobný jako u bombardéru Boeing B-52) zajišťující stabilitu na zemi i při bočním větru.

Byl odmítnut návrh vybudovat nadstavbu trupu po vzoru amerických Aero Spacelines B377 Guppy, konstruktéři zvolili umístění speciálního kontejneru s nákladem nebo celého raketoplánu nad trup letounu.

Koncem roku 1987 převzal výrobní závod dva stroje 3M. Byly vyrobeny v roce 1960, kdy výroba Molotů končila ve prospěch Tupolevů Tu-95. Přestavba započala v roce 1979. Každý z letounů dostal novou příď, zadní část trupu byla prodloužena a zvednuta nahoru. Ocasní plochy byly zcela nové. Vodorovná ocasní plocha dostala výrazné lomení do V a na jejích koncích byly instalovány dvě mohutné svislé ocasní plochy.

Křídlo bylo zesíleno a prodlouženo.  Letoun byl vybaven novými motory typu Kolesov VD-7 o tahu 105,4 kN (použité u bombardéru Tupolev Tu-22). Na speciální vzpěry nad trupem bylo možné umístit tři druhy kontejnerů o průměru 8 metrů  s nákladem do hmotnosti 50 tun nebo samotný raketoplán Buran s odmontovanou směrovkou a přidaným aerodynamickým zakončením trupu. Mimořádnou pozornost věnovali konstruktéři stabilitě letounu s nákladem. Vytvořili automatický systém systém zajištění stability nezávisle na činnosti posádky s vyvažováním kontejneru stlačeným vzduchem.

Byl modernizován a posílen systém řízení letoun, zesílen byl i podvozek.  Nový letoun dostal označení VM-T Atlant (rusky obr Atlas).

Zkušební lety byly zahájeny 29.4.1981. Řídil je Anatolij Kučerenko, zkušební letec s velkými zkušenostmi s řízením těžkých letounů. Pilotoval mimo jiné i speciální Tupolev Tu-95K při vynášení pokusného raketoplánu Mig-105.

Dne 6.1.1982 poprvé vzlétl Atlant s nákladem. Nejprve to byla vodíková nádrž rakety Eněrgija a od března 1983 létal i raketoplánem Buran, nejčastěji na trase Moskva – Kujbyjšev (dnes Samara) – Bajkonur. Vyskytly se i dramatické chvíle. Například dne 23.3.1988, kdy začak hořet levý vnější motor a krátce před přistáním vysadil i zbývající motor na levé straně.  Pilotu Kučerenkovi se ale podařilo bezpečně přistát.

Oba Atlanty pokračovaly v činnosti i po zavedení typu Antonov An-225 do služby a vykonaly zhruba 200 letů. Atlanty byly nastříkány v barvách Aeroflotu a létaly s registracemi SSSR 01501  a SSSSR 01502.

Koncem roku 1989 byl již An-225 dostatečně vyzkoušen a tak byly oba VM-T vyřazeny. Jeden se nyní nachází v areálu vojenské základny v Žukovském  a druhý byl odstaven na letecké základně Djagilevo u Rjazaně. 

 

Rozpětí

53,14 m

Délka

58,70 m

Výška

14,00 m

Maximální vzletová hmotnost

187 000 kg

Cestovní rychlost

580 km/h

Dolet

3585 km

Počet členů letové posádky

6

Motory

4x Kolesov VD-7, tah po 105,4 kN

 
Zdroj: Modelář a modely, 8/1999









Foto: © www.buran.ru

You have no rights to post comments