NEHODY A HAVÁRIE

Havárie Airbusu plného cestujících na leteckém dnu - let AF296

V létě 1988 se na jeden ze série předváděcích letů zbrusu novým typem Airbus A320, společnosti Air France, chystala skupina cestujících na letišti Basel/Mulhouse. Součástí trasy byl i průlet na minimální rychlosti na leteckém dnu v německém Habsheimu. Po průletu se měl A320 vystoupat nad Alpy, aby cestující zhlédli z výšky horu Mont Blanc. Avšak nevystoupal...

Piloti měli dle instrukcí na leteckém dnu proletět ve výšce 30 metrů nad betonovou dráhou letiště. Dráha byla dlouhá 1000 metrů a za ní byla ještě 200 metrů rezerva, než začínal les.

Organizátoři air show, ale ráno dráhu pro předvádění kvůli větru změnili. Létalo se nad travnatou ranvejí, která měřila jen 765 metrů. A nejen to. Zhruba 60 metrů za ní se tyčil hustý les s 12 metrů vysokými stromy.

Posádku letounu tvořili čtyřicetiletý kapitán Michel Asseline, prvním pilotem pětačtyřicetiletý Pierre Mazieres. Oba již příliš nelétali na linkách a působili ve vedoucích funkcích spíše na zemi. Ani jeden z nich neměl zkušenosti s předváděním letadla na leteckém dnu. Kapitán Asseline působil jako vedoucí výcvikového střediska. Byl také v komisi, která s výrobcem Airbus, řešila v minulosti technické specifikace nového typu A320. Plánoval s letounem na leteckém dnu udělat poměrně dramatický manévr, který, jak se chlubil první pilotovi Mazieresovi, provedl již nejméně dvacetkrát. Neuvědomil si však, že s prázdným lehkým letadlem a na daleko větším prostoru.

Podle letového plánu měli piloti po vzletu z Basel/Mulhouse zamířit na letecký den v Habsheimu, kde se měli objevit do 5 minut od odpoutání letadla z ranveje. Jejich úkolem bylo zklesat do výšky 30 metrů, snížit rychlost letadla lehce nad minimální. Aby se letoun pak udržel ve vzduchu, naklonil autopilot nos letoun nahoru, aby stroj letěl v tzv. natažené poloze. Tento manévr ovšem znamenal vypnout mód autopilota označený Alpha Floor Safety. Mód automaticky zvyšoval otáčky motorů na maximální, aby vybral letoun z nebezpečného náklonu, který mohl nastat například při střihu větru.

A320 vzlétl z Basel/Mulhouse a ve 12:43 začal klesat k Habsheimu. Když kapitán s letadlem zklesal do výšky 30 metrů, všiml si, že se diváci na leteckém nacházejí jinde než bylo původně naplánováno. Poté co piloti letoun stabilizovali ve výšce 30 metrů, museli ještě změnit směr, aby se dostali do osy travnaté dráhy nad kterou air show probíhala. Airbus díky tomu ještě více ztratil výšku a letěl teď nyní zhruba 10 metrů nad terénem. V nakloněném letounu měli ale piloti iluzi, že jsou výše než ve skutečnosti letí. Najednou piloti zaregistrovali, že se v dráze letu nachází tmavě zelená masa. Při klesání jim totiž barva travnaté ranveje i lesa za ní splynuli a považovali vše za trávu.

„Go Around“ zařval první pilot Mazieres a nastavil plynové páky motorů na plný výkon. Jenže jak byl letoun v natažené poloze, tak reagoval pomaleji. Rovněž z režimu volnoběhu nenaběhly otáčky motorů ihned na 100 procent. Těchto několik vteřin zdržení však bylo kritických. Airbus se řítil přímo naproti vysokým stromům. Když se motory rozeřvaly do nejvyšších otáček, drtil spodek letounu již špičky stromů. Rychlost Airbusu se stala kritickou a vyjící motory neměli  již na poslední chvíli šanci zabránit pádu.



Foto: https://www.austrianwings.info

Na místo havárie ihned vyrazili dva malé hasičské vozy se jednou sanitkou, které byli přítomné na leteckém dnu. Hrozivě vypadající havárii jako zázrakem přežilo 133 osob ze 136 na palubě. Cestující totiž stačili velmi rychle evakuovat hořící letoun. Zahynul pouze tělesně postižený chlapec, mladá dívka, která si nestihla včas rozepnout pás a masa lidí valících se ven ji do pásu ještě více natlačila. Poslední obětí byla letuška, která se do trupu letadla pro dívku vrátila od nouzového východu.

Podezření za zavinění havárie nejprve padlo na systém řízení pomocí elektrických impulzů Fly-by-wire.  A320 byl prvním sériově vyráběným civilním letadlem, který jím byl vybaven. Po analýze „černých skříňek“ však vyšetřovatelé technickou závadu vyloučili.

Viníkem havárie byl nakonec uznán kapitán Asseline, který letěl příliš nízko a pozdě rozpoznal hrozící nebezpečí od blížící se překážky ve směru letu. V následném soudním procesu byl odsouzen na 10 měsíců ve vězení. Druhý pilot Mazieres, dva manažeři Air France, kteří dali k letu svolení, a prezident aeroklubu pořádající letecký den byli odsouzeni k podmínečným trestům.

Kapitán Asseline však svou vinu nikdy neuznal a považoval se za oběť spiknutí.

(více v knižní verzi, která vyjde koncem letošního roku) 




You have no rights to post comments