NEHODY A HAVÁRIE

Lockheed L-188 Electra II a srážky s ptáky

Lockheed L-188 Electra II byl elegantní turbovrtulový letoun uvedený na linky počátkem šedesátých let minulého století. Krátce po nasazení na linky, ale došlo ke čtyřem haváriím způsobených konstrukční vadou. Špatně uložené motory havarovaných letounů se totiž při určitých otáčkách rozkmitaly a vylomily ze svého uložení. Lockheed pak všechny vyrobená letadla přepracoval, přesto havárie pokračovaly. A jejich příčina byla mnohem bizarnější.

Čtyřmotorová Electra, společnosti Eastern Airlines, se dne 4.10.1960 chystala EA 375 na linku z Bostonu do Filadelfie. Kapitán Fitts a druhý pilot Calloway se připravili ke startu. Asi v polovině rozjezdové dráhy přitáhl kapitán Fitts řízení a letadlo se lehce odlepilo. Jeho rychlost byla v té chvíli 224 km/h a o šest vteřin později se zvýšila na 283 km/h. Electra stoupala do letové výšky, když jí náhle zkřížilo dráhu letu hejno špačků. Odhadem deset tisíc ptáků. Vteřinu po srážce vysadil jeden motor a výkon dalších tří znatelně poklesl. Letoun začal padat po levém křídlo, kapitán Fitts je však stačil vyrovnat. Výkon motorů se dál prudce snižoval. Z levého vnitřního motoru se začal valit modrý kouř. Selhal výškoměr a přetažené letadlo se zřítilo z výšky čtyřiceti metrů do moře, necelá dva kilometry od konce vzletové dráhy. Všichni na palubě letounu zahynuli.

Ač bylo patrné, že příčinou nehody byl střet s ptáky, zahájila média proti letounům Lockheed Electra II ostrou kampaň. Vinila Lockheed, že úpravy, které výrobce na letounech provedl nebyly dostatečné. Některé firmy dokonce zakázaly zaměstnancům používat při služebních cestách tento typ letadla. Viceprezident Lyndon B. Johnson, který si chtěl Electru najmout při své volební kampani si raději zvolil Convair CV-240.

Vyšetřovací komise se ale zaměřila na informace svědků, podle nichž byly na místě havárie po celé délce ranveje rozesety stovky mrtvých špačků.  Také potápěči FBI, kteří byly vysláni k potopenému letadlu, aby zajistili tajné dokumenty, které sebou vezl jeden z cestujících tvrdili, že jednotlivé části potopeného letadla jsou pokryty mrtvými těly špačků.  Poté byly vyzvednuty turbovrtulové motory. V jejich nasávacích otvorech a uvnitř turbín byly opět nalezeny desítky ptáků.

Následně byly podrobeny zkouškám motory Allison 501-D13. Zkoušky potvrdily, že nasátí jednoho nebo dvou ptáků motor přežije bez úhony. Pokud by ovšem bylo nasáto čtyři a více špačků, motor znatelně snižoval otáčky, k turbíně se nedostával vzduch a motor se zastavoval. Koncem roku 1960 došlo k další nehodě.  Viník nehody byli opět špačci. Nehoda si naštěstí nevyžádala žádné oběti.

Záhada se špačky byla nakonec vyřešena. Dva odborníci z Lékařského leteckého ústavu v Oklahomě, Stanley Mohler a John Swearingen, se totiž z rozhovorů s piloty Electer dozvěděli, že zvuk motoru při určitých otáčkách přitahoval celá hejna špačků. Zahájili proto výzkum, k němuž si vzali na pomoc nahrávku zvuku motorů Lockheedů Electra od jejich nahození až po dosažení určité výšky. Zajímavé bylo, že zvuk motoru jiného turbovrtulového letadla, špačky vůbec nezaujal. Avšak jakmile se na dráze objevila Electra začali se ptáci u ní hromadit. Oba odborníci nakonec zjistili, že motory Allison 501 vydávají při určitých otáčkách zvláštní zvuk, v němž je zcela slyšet cvrkot cvrčků a ti jsou nejmilejší špaččí potravou. Záhada byla tedy vyřešena, motory byly upraveny a špačci dali od té doby Electrám pokoj.

Zdroj: Pavel Toufar, Svět dopravních letadel, Edice Oko, Nakladatelství Albatros, 1976



Foto: © Ed Coates (http://www.edcoatescollection.com/ac3/Airline/Eastern%20Air%20Lines%20Lockheed%20L-188%20Electra.html)


You have no rights to post comments