První, ale stroj v této koncepci představila firma Douglas. Jednalo se o Douglas DC-4E pro 42 cestujících. Tento stroj byl zalétán dne 7.6.1938. O letoun projevilo zájem plno amerických leteckých společností, například PAN AM nebo United Airlines.

Douglas DC-4E „Super Mainliner“ byl velmi dobře navrhnutý letoun. Byl stabilní, dobře se ovládal, ale měl jeden nedostatek. Nepřetlakový trup. V té době se totiž objevil přetlakový Boeing 307 a tak Douglas musel projekt přehodnotit. Vývoj DC-4 nakonec směřoval k jednodušší konstrukci pod označením DC-4 s jednoduchou ocasní plochou, kterou nakonec americká armádá přebírala v tisícech kusů.

Zajímavý je osud prototypu DC-4E. V létě 1939 ho převzaly United Airlines a provozovaly po několik měsíců. Koncem roku 1939 ho ale prodaly do Japonska, letecké společnosti Imperial Japanese Airways. Tato letecké společnost ho ale nehodlala provozovat v normálním provozu. Japonsko se už v té době připravovalo na vstup do II. Světové války a tak se stroj DC-4E, stal předmětem zkoumání japonských inženýrů a nakonec se stal předlohou bombardéru Nakajima GSN1 „Liz“, který ale nebyl vydařený a bylo vyrobeno jen 6 letadel tohoto typu.

 

 

Rozpětí 42,16 m
Délka 29,83 m
Výška 7,48 m
Maximální vzletová hmotnost 29 510 kg
Cestovní rychlost 341 km/h
Dolet 3520 km
Typický počet cestujících 42,16 m
Počet členů letové posádky 5
Motory 4x Pratt & Whitney R-2180-S1A1-G Twin Hornet, výkon po 845 kW