Kapitán Van Zanteen spatří před sebou Jumbo Jet Pan Amu, který se snaží rychle opustit ranvej. Kolizi už nemá šanci zabránit. Přesto ještě plnou silou přitahuje berany řízení a snaží se letoun zvednout. Rychlost je však příliš malá a tak stroj nejprve naráží ocasem do dráhy. Je neděle 27.3.1977, krátce po poledni. Odbavovací halou letiště Las Palmas na Kanárských ostrovech otřásl výbuch. Jedná se o teroristický útok Canary Islands Independence Movement (CIIM). V odbavovací hale vypuká panika a ředitel přikazuje letiště uzavřít a nepřijímat žádná další letadla. Stroje připravené ke startu nedostávají povolení odletět. Policie prohledává letištní terminál, jestli v něm nejsou nastraženy ještě další bomby. Dispečeři přesměrovávají všechna letadla, která měla přistát na Las Palmas na letiště Los Rodeos, ležící na sousedním ostrově Tenerife.
Na Los Rodeos přistává Boeing 747-200B nizozemské společnosti KLM. Mířil původně na Las Palmas z Amsterdamu. Na palubě letoun je 14 členů posádky a 235 cestujících. Velitelem letounu je kapitán Jacob Van Zaanten. Šéfinstruktor typu Boeing 747 u KLM a zároveň reklamní tvář společnosti. Jeho fotografie je v aktuální verzi palubního magazínu, který mají cestující v kapsách sedadel.
Ve fázi přiblížení na přistání je další Boeing 747. Tentokrát verze 100, patřící americké letecké společnosti Pan Am. Letí z Los Angeles s mezipřistáním v New Yorku. Na palubě má 378 cestujících, turistů, kteří měli v Las Palmas přestoupit na výletní loď. Velitelem šestnáctičlenné posádky je Victor Grubbs. Sedmapadesátiletý veterán s téměř 21 000 letovými hodinami.
Malé letiště Los Rodeos je přeplněno. Boeing 747 KLM dostává od dispečera po přistání pokyn vyčkávat na konci přistávací dráhy. Po chvíli dostává povolení pojíždět a zastavuje na letištní ploše vedle Boeingu 737-200 norské společnosti Braathens. Kapitán Van Zaanten je značně rozmrzelý. Pokud budou dlouho čekat na Los Rodeos, bude posádka KLM ve službě přes povolenou časovou normu a nestihne se vrátit zpět do Amsterdamu.
Zhruba půl hodiny po přistání letounu KLM přistává letoun Pan Am. Kapitán Grubbs dostává instrukci zaparkovat svůj Jumbo Jet přímo za strojem KLM. On i jeho posádka budou vystřídáni na Las Palmas jinou posádkou Pan Amu, která letoun přeletí zpět do USA. Grubbs ovšem také není z mezipřistání na Los Rodeos bůhvíjak nadšen. Jelikož měli v nádržích dostatečnou zásobu paliva, žádali dispečery o vyčkávání nad letištěm Las Palmas, do té doby, než bude znovu otevřeno. To jim bylo ale zamítnuto a dostali příkaz přistát na Los Rodeos.
Kapitán Van Zaanten si ve snaze ušetřit čas na Las Palmas volá plniče paliva a tankuje do nádrží přes 50 000 litrů kerosinu. Po více než dvou hodinách od přistání na Los Rodeos hlásí letiště Las Palmas obnovení provozu. Menší letouny stojící okolo obřích Jumbo Jetů startují motory, opatrně projíždějí okolo obrů, a míří na start.
Poté je na řadě Pan Am. Před ním ovšem stojí tankující letoun KLM a tak americký stroj nemůže projet. Druhý pilot Pan Amu, Robert Bragg, volá vysílačkou posádku KLM a ptá se jak dlouho jim ještě bude tankování trvat. Zhruba 35 minut zní odpověď, bez náznaku omluvného tónu, že blokují Pan Amu cestu. Bragg s palubním inženýrem Warnsem vystupují z letadla a jdou se podívat, jestli by se nedalo okolo letounu KLM projet. Ale nedalo, místa je málo a tak se oba po chvíli vracejí se špatnou zprávou do kokpitu.
Dráhová viditelnost se zhoršuje. Snáší se mlha a lehce prší. Zatímco v době příletu obou Boeingů 747 byla viditelnost ještě okolo deseti kilometrů, nyní už je to jen okolo jednoho kilometru. V 16:26 místního času konečně posádka KLM volá věž s žádostí o povolení k nahození motorů. Povolení je uděleno, viditelnost se nadále zhoršuje a z kontrolní věže už není vidět na ranvej.
KLM: „Požadujeme pojíždění na konec ranveje 12, tam se otočíme odstartujeme z ranveje 30“
Věž: „Pojíždějte na vyčkávací místo ranveje 30, pojíždějte po ranveji. Opusťte ranvej třetí pojížděčkou vlevo“
KLM: „Roger, pane. Vjíždíme na ranvej 12, před koncem ranvej opustíme“
Věž: „Oprava, pojíždějte rovně až na konec ranveje 12 a pak se otočte“
KLM: „Roger, otočíme se. KLM 4805 je nyní na ranveji“
Věž: „Roger“
KLM: „Máme zatočit vlevo na pojížděčku 1?“
Věž: „Negativní, negativní, pojíždějte stále rovně až na konec ranveje a tam se otočte“
KLM: „OK, pane“
Pan Am – první důstojník Bragg: „Tenerife, Clipper 1736“ (Clipper byl volací znak letadel společnosti Pan Am)
Věž: „Clipper 1736, Tenerife“
Pan Am - první důstojník Bragg: „ Dostali jsme instrukci také pojíždět po ranveji, je to tak správně?“
Věž: „Potvrzuji, pojíždějte po ranveji a opusťte ranvej třetí pojížděčkou vlevo“
Pan Am - první důstojník Bragg: „Třetí vlevo, OK“
Anglická výslovnost španělského dispečera ale nebyla dobrá a tak se piloti v kokpitu letadla Piloti se mezi sebou dohadovali: Palubní inženýr Warns: „říkal třetí“, „já myslím, že říkal první“ mínil kapitán Grubbs. „zeptám se ho ještě jednou“ prohlásil první důstojník Bragg.
(third [θɜːd] – třetí, first [fɜːst] – první)
Věž: „KLM4805 kolik pojížděček jste již minuli?“
KLM: „Myslím, že teď míjíme Charlie 4“
Věž: „OK na konci ranveje se otočte o 180 stupňů a ohlašte se pro povolení ke startu“
Mezitím první důstojník Bragg studoval mapu letiště Los Rodeos. „První pojížděčka zatáčí o 90 stupňů“, Grubbs potvrzuje: „OK“. „Musí to být ta třetí“ přemýšlí nahlas Bragg, „zeptám se ho znovu“. „OK“ zazní opět z kapitánova sedadla. Pak se Grubbs s Braggem ještě chvíli studují mapu letiště.
Pan Am - první důstojník Bragg: „Můžete potvrdit, že chcete aby Clipper 1736 zatočil vlevo na třetí pojížděčce?“
Věž: „Třetí pane, jedna, dva, tři, třetí“
V kokpitu se zlepšila nálada. „Uno, dos, tres“ vtipkuje kapitán Grubbs. „Tres, sí“ dodá ještě palubní inženýr Warns.
Věž: „Clipper 1736 potvrďte až opustíte ranvej“
Pan Am - první důstojník Bragg: „Clipper 1736“
Pak se posádka Pan Amu věnuje přípravě letounu na vzlet a v tom směru také probíhá komunikace v kokpitu.
Věž: „KLM 4805 a Clipper 1736, pro vaši informaci, středová řada světel na ranveji je mimo provoz“
KLM: „Bereme na vědomí“
Pan Am - první důstojník Bragg: „Clipper 1736“
Mezitím posádka Pan Am spatří v mlze druhou pojížděcí dráhu. „To je druhá“ zahlásí kapitán Grubbs. „ Jo, ta v úhlu 45 stupňů“, říká Warns. „To je ta správná tady“, zahlásí první důstojník Bragg. „ Jo, já vím“, zabručí kapitán Grubbs, „další je taky v úhlu 45“ oznamuje Warns, „ale ta vede v našem směru, myslím že nás zavede na další pojížděčku“ říká Grubbs. „Možná počítá obě jako třetí“ ukončí dohady Bragg a Jumbo Jet Pan Amu dál roluje po ranveji a míjí pojížděcí dráhu na kterou je směroval dispečer z věže (zde si posádka Pan Amu a dispečer nerozuměli. Dispečer měl na mysli třetí pojížděčku, včetně té z které na dráhu vjeli. Tu ale posádka Pan Amu nepočítala, tak jeli na v pořadí čtvrtou).
Na konci ranveje se otočil Boeing 747 KLM. První důstojník Klass Meurs dokončil předstartovní check-list a kapitán Van Zanteen posunuje plynové páky lehce kupředu. „Počkej chvíli, nemáme povolení z věže“, klidní ho Meurs. „Já vím, dělej a zeptej se“, odsekne Van Zanteen a drží letoun na brzdách.
KLM: „KLM4805, jsme připraveni ke startu, čekáme na vaše povolení“
Věž: „KLM4805, povoleno k navigačnímu majáku Papa, stoupejte do letové hladiny 90, po startu pravá zatáčka kurz 040 až zachytíte paprsek 325 z majáku VOR na Las Palmas“
KLM: Roger, povoleno k navigačnímu majáku Papa, letová hladina 9-0, pravá zatáčka, opustit kurz 0-4-0 až zachytíme 3-2-5 a nyní startujeme“
Věž: „OK“
První důstojník Meurs ani nestačí dokončit hlášení a kapitán Van Zanteen již povoluje brzdy a nastavuje plynové páky na vzletový výkon. „Jedem“, zahlásí Van Zanteen, „zkontroluj výkon motorů“, pronese k palubnímu inženýrovi Willemu Schreudersovi. Letoun už je v pohybu.
Pan Am - první důstojník Bragg: „Ne!!“
Věž: „Čekejte na povolení ke startu, ohlásím se“
Pan Am - první důstojník Bragg: „Jsme stále na ranveji, Clipper 1736!!“
Věž: „Clipper 1736, ohlašte až bude ranvej volná“
Pan Am - první důstojník Bragg: „OK, ohlásíme se až bude volná“
Věž: „Děkuji“
Avšak posádka KLM zaslechne jako poslední krátkou zprávu „OK“ od věže. Ostatní zanikne v zapískání v éteru, jak se vzájemně překryjí hlášení Pan Amu a věže. Van Zanteen s Meursem se soustředí na start, když v tom palubní inženýr Schreuders pronese, „Opustili ranvej?“. „Co říkáš?“ zakřičí přes rameno kapitán Van Zanteen. „Jestli opustili ranvej, ten Pan Am?“. „Ano, opustili“, odpovídají dvojhlasně Van Zanteen s Meursem. Boeing 747 KLM pokračuje v rozjezdu.
„K čertu, už odsud vypadněme“, zlobí se kapitán Grubbs v kokpitu Pan Amu.“ Je netrpělivý co?“ dodává Bragg. Na mysli má kapitána Van Zanteena. „Nejdřív nás tady zdržuje a teď má naspěch“, přidá se Warns.
V tom piloti Pan Amu zahlédnou v mlze světla, která se rychle zvětšují. Boeing 747 KLM se na ně řítí rychlostí přes 200 km/h.
„To je? Podívej se na něj!“, vykřikne nevěřícně kapitán Grubbs, „zatraceně, ten kretén startuje!“. Grubbs instinktivně posouvá plynové páky na plný výkon a snaží se na poslední chvíli dostat letoun z ranveje. „Ven, ven, ven, ven!“, křičí první důstojník Bragg.
V kabině KLM sleduje první důstojník Meurs rychloměr. „V1“, zahlásí. Náhle kapitán Van Zanteen spatří před sebou Jumbo Jet Pan Amu, který se snaží rychle uniknout z dráhy. Kolizi už nemá šanci zabránit. Přesto ještě plnou silou přitahuje berany řízení a snaží se letoun zvednout. Rychlost letadla je však příliš malá a tak stroj nejprve naráží ocasem do dráhy a za pár okamžiků drtí do horní část letadla Pan Amu. Pak ještě pokračuje 300 metrů vzduchem a poté dopadá na ranvej, kde vybuchuje. Americký Jumbo Jet je roztržen na 3 kusy a za pár vteřin rovněž exploduje.
Při nejhorší letecké katastrofě v historii zahynulo 576 lidí. Zachránilo se jen 67 osob z paluby amerického stroje, které stačily uniknout plamenům.
Zbytky Boeingu 747 Pan Amu na dráze
Zdroj:
CAPC magazín, ročník 1999
Job Macarthur, Air Disasters volume 1, 1994, Fyshwick, Australia