V souvislosti s havárií Airbusu 320 malajsijské nízkonákladové společnosti Air Asia se vyrojily různé spekulace, jak je to s bezpečností provozu nízkonákladových leteckých společností.  Odpovězme si, že v dnešní době je naprosto v pořádku. Nízkonákladoví dopravci musí  splňovat stejné bezpečnostní standarty,  jako každá jiná letecká společnost. Podstata fungování nízkonákladové letecké společnosti tkví v tom, že se firma snaží za minimální náklady dosáhnout maximálního zisku. To je samozřejmě podstata každého podnikání. Nízkonákladová letecká společnost se tedy snaží šetřit na všem, co jí umožní snížit její výdaje. Patří tam cena paliva, odbavení, přistávací poplatky a samozřejmě zpoplatněné palubní služby jako je nápoje, jídlo, poplatky za zavazadla atd. Nic z toho ale ovšem není na úkor bezpečnosti provozu. Letadla nízkonákladových společností musí procházet stejnými technickými prohlídkami jako letadla jiných společností, stejně tak piloti musí být stejně proškoleni. V následujícím přehledu si shrneme havárie významných nízkonákladových leteckých společností i s jejich příčinami.

Od roku 2000 se udály tři havárie nízkonákladových společností s oběťmi na životech. Nejhorší je nyní aktuální havárie Airbusu 320 společnosti Air Asia se 162 oběťmi. Příčiny havárie letu  QZ8501 dosud nejsou vyšetřeny, ale s největší pravděpodobností došlo ke kombinaci pochybení letového personálu a operačního dispečinku společnosti. Velký vliv na havárii mělo také špatné počasí panující v oblasti letu.

Druhou je havárie  Boeingu 737-300 provozovaného kyperskou společností Helios Airways. Let ZU522 odstartoval dne 14.8.2005 krátce po deváté hodině z Larnaky a mířil do Atén. Odtud měl pokračovat do Prahy. Při předletové kontrole si posádka nevšimla, že ovladač přetlakového systému je v  poloze „manual“. Letoun totiž po předchozím letu prošel zkouškou přetlakového systému. Aby mechanici nemuseli startovat motory Boeingu, nastavili přetlakový systém na manuální a zapomněli ho přepnout zpět do polohy „automatic“. Letadlo tak stále stoupalo a tlak uvnitř kabiny se snižoval. Posádka i cestující upadli do bezvědomí a letoun narazil do kopců poblíž řeckého Marathonu. Zahynulo 121 osob.

Ke třetí havárii došlo v Thajsku.  Letoun McDonnel-Douglas MD-82 společnosti One2Go (později přejmenované na Orient Thai Airlines) odstartoval 16.9.2007 k letu OG269 z Bangkoku do Phuketu.  Při přistávání ve špatném počasí v Phuketu piloti minuli dráhu. Nehoda se dala ještě odvrátit pokud by úspěšně provedli průlet a přistání opakovali. K tomu se již připravovali, zatáhli podvozek i klapky, ale pozdě zvýšili výkon motorů. Ty v přistávacím režimu běžely na volnoběh. Letoun se tak zřítil vedle přistávací dráhy. Zahynulo 90 ze 130 lidí na palubě. Při vyšetřování se zjistilo, že piloti byli vedením společnosti nuceni létat více letových hodin, než byl stanovený měsíční limit. Jejich únava se tak podepsala na pozdních reakcích při pokusu o opakování přistání.

Samozřejmě i renomované nízkonákladové dopravce postihly nehody. Nikdy však při nich nedošlo ke ztrátám na lidských životech. Největší evropský nízkonákladový dopravce Ryanair měl zatím nejvážnější nehodu 10.11.2008. Jeho Boeing 737-800, letící na letu FR4102 z Hahnu do Říma, se při přiblížení na přistání srazil s hejnem ptáků. Došlo k poškození obou motorů a letoun tvrdě dosedl na dráhu římského letiště.  Při přistání došlo ke kolapsu podvozku, trup letadla byl také vážně poškozen. Osm cestujících utržilo drobná zranění. Boeing byl již tak poškozen, že se nevyplatila jeho oprava a byl sešrotován. Ukázala se ale velká profesionalita pilotů Ryanairu.



Boeing 737-800 po nouzovém přistání na římském letišti Ciampino  
(Foto: Reuters/Chris Helgren)

Hrozivě vypadající nehoda postihla Airbus 320 americké nízkonákladové společnosti JetBlue. Airbusu 320 letícímu na lince B6 292 z Burbanku do New Yorku.  Po vzletu piloti zjistili, že nejde zatáhnout podvozek. Provedli tedy průlet nad letištěm Long Beach, kde dispečeři na věži vizuálně zjistili dalekohledem, že se přední podvozková noha zasekla v o devadesát stupňů horizontálně otočené poloze.  Posádka se rozhodla nouzově přistát na letišti v Los Angeles. Předtím však ještě dvě hodiny kroužila s Airbusem  ve vzduchu, aby vylétali palivo a snížili možnost požáru při nouzovém přistání. Při něm piloti drželi letoun nejdéle jak jen bylo možné na zadních podvozkových nohách. Poté došlo k i dotyku přední podvozkové nohy. Vyvalil se dým, pneumatiky dřely o dráhu, následně došlo k jejich explozi a z podvozku začaly sršet jiskry od kovových ráfků. Airbus ale bezpečně zastavil a nikdo nebyl zraněn.