Po 2. světové válce obnovuje lety s cestujícími již v červnu 1945 opět vojenská letecká skupina. Léta se dvěma Douglasy C-47 (DC-3) denně z Prahy do Brna a Bratislavy, denně do Paříže a jednou týdně do Londýna.  Dne 14.9.1945 je oficiálně obnovena činnost státního podniku Československé Aerolinie - ČSA, který se stává jediným leteckým dopravcem v Československu. ČSA zahajují provoz v březnu 1946 a  letadlový park je zprvu  tvořen z trofejních německých letadel Junkers Ju-52 a Siebel Si-204D. Junkersy také zahajují provoz na prvních zahraničních linkách do Curychu a Paříže. Ministerstvo dopravy poté zakupuje 25 letounů Douglas C-47(DC-3) z přebytků americké armády.

Do konce roku 1946 létaly ČSA na 10 zahraničních linkách z Prahy do Amsterdamu, Curychu, Paříže, Stockholmu, Bruselu, Kodaně, Londýna, Varšavy, Bělehradu a Bukurešti. V dubnu 1947 zahájily první mezikontinentální linky. V dubnu 1947 se letouny DC-3 vydali na linky Praha-Řím-Istanbul-Ankara a Praha-Řím-Káhira. Koncem roku bylo spojení dále rozšířeno do Nikósie a izraelské Lyddy. Během roku 1947 rovněž Lockheed předvedl ČSA v Praze svůj typ L-749 Constellation a vážně se uvažovalo o jeho koupi a zahájení skutečných dálkových linek. Únor 1948 však učinil těmto úvahám přítrž. V roce 1948 se staly součástí sítě evropských leteckých spojů ČSA Sofie, Budapešť, Berlín, Göteborg, Helsinky, Nice a Bejrút.



Douglas DC-3 (foto: © Petr Hlaváček)

Po únoru 1948 začala orientace na sovětskou leteckou techniku. Ve stejném roce bylo ČSA dodáno 10 Iljušinů Il-12, které byly poruchové a nepanovala s nimi spokojenost. Dále následovaly Lisunovy Li-2, což byly v Sovětském svazu licenčně vyráběné Douglasy DC-3. V letech 1948-1948 byl ještě učiněn pokus získat, v době embarga, přes prostředníky čtyřmotorové americké letouny Douglas DC-4, ale nevyšel. V pražské továrně Avia byla zahájena licenční výroba letadel Iljušin Il-14, které se ve druhé polovině 50.let staly základním typem letadlového parku ČSA pro krátké a střední tratě.

V roce 1951 je zřízen v rámci ČSA Letecký aerotaxový oddíl a odštěpný závod Agrolet pro speciální služby zemědělství a lesnímu hospodářství.

Studená válka zasahuje počátkem 50.let do rozvoje mezinárodních linek ČSA, které jsou nuceny přerušit provoz na linkách do západní Evropy a na Blízký a Střední východ. Ve druhé polovině 50. let stanulo světové dopravní letectví na prahu proudového věku. ČSA patřily mezi první letecké společnosti na světě, které na linky zařadily proudová letadla. Dne 9.11. 1957 startuje proudový Tupolev Tu-104 na lince z Prahy do Moskvy. V srpnu 1958 vzlétá na lince ČSA do Káhiry a o rok později do Bombaje. Proudová letadla Tu-104A zahajují rozvoj dálkových spojů ČSA a zároveň jsou nasazeny i na některé evropské spoje. Tu-104A také zahajuje první linku ČSA na jižní polokouli z Prahy přes Káhiru a Bombaj do Rangúnu, Phom-Penhu a Jakarty.



Tupolev Tu-104A (foto: © Lukáš Musil)

V roce 1960 zakupují ČSA čtyřmotorové turbovrtulové letouny Iljušin Il-18, které jsou zařazeny na hlavní vnitrostátní linky, ale i na nové mezikontinentální linky z Prahy přes Atény do Damašku a Bagdádu a z Prahy přes Curych do Rabatu, Dakaru a Konakry. Počátkem 60.let jsou zahájeny přípravy k otevření první transatlantické linky ČSA. Od kubánské společnosti Cubana jsou postupně pronajaty dva britské turbovrtulové stroje Bristol Britannia a v únoru 1962 první z nich nabarvený do barev ČSA zahajuje linku Praha-Havana. V oblasti Blízkého a Středního východu se v roce 1962 stává součástí mezinárodní letecké sítě ČSA opět Ankara a také Bejrút. Koncem roku 1964 otevírá nové proudové letadlo ve flotile ČSA, Tupolev Tu-124, linku do západoněmeckého Frankfurtu. V polovině 60.let se rámci uvolnění politických poměrů začalo u ČSA uvažovat o zařazení západních typů letadel do letadlového parku. Typy z USA byly zapovězeny kvůli americkému embargu a tak se vedení ČSA soustředilo na evropské výrobce. ČSA totiž potřebovali nutně nahradit typy pro střední a dálkové tratě a letouny, nabízené Sovětským Svazem – Tupolev 154A a Iljušin Il-62, nedosahovaly požadovaných výkonů.

Iljušin Il-18V (B) na snímku z roku 1966 (foto: © Brian Robbins)

Z důvodu nedostatku devizových prostředků by nebylo možné západní letouny zakoupit, dalo se ale přemýšlet o jejich pronájmu od výrobce. Jako o typu pro střední tratě se uvažovalo o pronájmu 5-6 britských letadel BAC 1-11 nebo francouzských Caravelle.

Nejdále pokročila jednání s British Aircraft Company o pronájmu dálkových letadel Vickers VC-10. ČSA obdržely v polovině 60.let od BAC (British Aircraft Corporation) provozní dokumentaci a dne 9.3.1966 přistál jeden z letounů VC-10 patřící britské společnosti BOAC v Praze za účelem předvedení. V jeho rámci byly provedeny dva hodinové lety pro zástupce ČSA a Ministerstva dopravy pro trase Praha-Brno-Nitra a zpět. Jednání o pronájmu se však vlekla a z nákupu sešlo.

Během první poloviny 60.let byla zahájena projektová příprava nového letiště Praha-Ruzyně s jehož výstavbou bylo započato v březnu 1964. Nové letiště bylo otevřeno dne 15.6.1968 a mělo téměř pětinásobek prostoru, než který byl k dispozici na letišti starém s odbavovací kapacitou 4 miliony cestujících ročně.

V červnu 1967 byl do sítě západoafrických spojů ČSA zařazen Freetown v Sierra Leone a v září téhož roku jsou zahájeny pravidelné do Singapuru.


Zdroj: 
Československé Aerolinie 1923-1973
Jan Pěnkava - Letecké společnosti v Praze, 1995