Konec druhé světové války předznamenal prudký rozvoj letecké dopravy. Ne nadarmo se říká, že každá válka výrazně akceleruje technický pokrok. Platí to samozřejmě i pro letectví. Základy moderní letecké dopravy byly ovšem položeny již před druhou světovou válkou. Stalo se tak v USA, kde v polovině 30. let poprvé vzlétl revoluční letoun Douglas DC-3. V průběhu války bylo nutno dopravovat vojska v krátkém čase na dlouhé vzdálenosti, a tak vznikla první dálková dopravní letadla Douglas DC-4 a později DC-6. Tyto stroje dominovaly letecké dopravě v prvních poválečných letech.

Po skončení bojů se mohly do vývoje moderních dopravních letadel zapojit i evropské státy a Sovětský svaz. Velmi aktivní byla Velká Británie, kde byla již během válečných let založena tzv. Brabazonova komise, která doporučovala, které typy letadel budou vhodné pro poválečnou leteckou dopravu. Komise se však často mýlila, a tak na přelomu 40. a 50. let vznikla ve Velké Británii řada letounů, které se na trhu neprosadily.

Britským konstruktérům se ovšem nedá upřít odvaha v prosazování nových typů leteckého pohonu. Ve Velké Británii vznikla jak první turbovrtulová, tak proudová dopravní letadla. Velmi úspěšným turbovrtulovým strojem byl např. Vickers Viscount, za proudové letouny můžeme zmínit průlomový De Havilland Comet.

V Sovětském svazu postupoval vývoj nových dopravních letadel jen velmi pomalu. Konstruktéři sice byli schopni vyvinout moderní velká dopravní letadla, nebyly na ně však připraveny výrobní linky a letiště je nebyla schopna odbavit. První sovětské moderní dopravní letouny tak představovaly zejména pístové typy Iljušin Il-12 a Il-14.

Nejpragmatičtěji postupovali po druhé světové válce ve Spojených státech. Díky válečnému úsilí měli zdejší letečtí výrobci velký náskok. Prudkým rozvojem procházela zejména dálková doprava, a to jak kontinentální, tak transatlantická. V USA vznikly první velké dálkové dopravní letouny typu Lockheed Super Constellation, Douglas DC-7 nebo Boeing 377. Pro krátké tratě se američtí výrobci snažili vyvinout nástupce masově rozšířených strojů Douglas DC-3. Vcelku úspěšnou byla v tomto směru firma Convair s pístovými typy CV240/340/440.

Na počátku 50. let byl na pasažérské linky nasazen první proudový dopravní letoun De Havilland Comet. Američtí výrobci si uvědomili, že poněkud zaspali, a urychleně začali s vývojem vlastních proudových strojů. V polovině 50. let potkala britská letadla Comet řada tragických havárií, které znamenaly jejich odstavení z provozu. Díky tomu se americkým výrobcům podařilo dohnat ztrátu a ve druhé polovině 50. let uvedli na trh proudová dopravní letadla druhé generace. Jako první se objevil Boeing 707, následovaly Douglas DC-8 a Convair 880. Sovětský svaz nechtěl zůstat pozadu a ve zhruba stejné době veřejně představil svůj první proudový dopravní letoun Tupolev Tu-104. Sovětští konstruktéři, politiky neustále popohánění v honbě za prvenstvím, šli cestou nejmenší odporu a pro civilní účely upravili bombardér Tu-16. To se však podepsalo na ekonomice provozu, která nebyla valná.

50. léta znamenala rozvoj také pro velká turbovrtulová letadla. Mezi zástupce této kategorie patří britský Bristol Britannia, americký Lockheed Electra II a sovětské stroje Iljušin Il-18 a Tupolev Tu-114. V té době si ještě konstruktéři nebyli zcela jisti spolehlivostí proudových letadel a turbovrtulový pohon byl již celkem vyzkoušený. V západních zemích však brzy došlo ke změně. Spolehlivost proudových motorů se zvyšovala, spotřeba paliva naopak snižovala. Velké turbovrtulové letouny tak byly poměrně rychle vytlačeny proudovými stroji. V SSSR vývoj proudových motorů nepostupoval takovým tempem, což napomohlo masivnímu rozšíření letounu Iljušin Il-18 do zemí východního bloku.

Na přelomu 50. a 60. let představila Francie první proudový letoun pro krátké a střední tratě SE-210 Caravelle. Vyznačoval se revoluční dvoumotorovou koncepcí, což do té doby nebylo u proudových letadel zvykem. Američtí a britští konstruktéři byli opatrnější, a tak šli cestou třímotorové koncepce. Výsledkem jejich práce byly letouny Boeing 727 a Hawker Siddeley HS-121.

V 60. letech nastal celosvětový rozvoj letecké dopravy. Ve výrobě začala převažovat proudová letadla. Byly představeny nové dvouproudové motory, které měly podstatně menší spotřebu paliva a tišší chod. Výrobci chrlili stále nové typy. Velkého rozšíření se dočkaly americké stroje McDonnell Douglas DC-9 a již zmíněné letouny Boeing 727. Britský letecký průmysl naopak stagnoval. Zdejší výrobci nestíhali tempo amerických konkurentů, jejich letouny byly konstrukčně složitější, výroba náročnější a podstatně dražší. Britská firma Vickers v té době představila dálkový čtyřmotorový letoun VC-10 s motory umístěnými na ocasní části. Tato koncepce se však ukázala jako nevhodná. Ocas byl těžký a konstrukce neumožňovala prodlužování trupu. Letoun se neprosadil a celkem rychle upadl v zapomnění. S podobným letadlem přišla sovětská konstrukční kancelář Iljušin. Její stroj Il-62 však neměl v zemích východního bloku alternativu a na dlouho se stal jediným dálkovým letounem vyráběným v SSSR.

Na regionálních tratích se ve stejné době prosazovaly menší turbovrtulové letouny (jako např. nizozemský Fokker 27), které postupně vytlačovaly pístové stroje. Prudký růst zažíval také segment obchodních letadel, ve kterém se začaly prosazovat první proudové letouny.

V 60. letech došlo v západních zemích k prvnímu vzájemnému slučování leteckých výrobců. Americká společnost McDonnell pohltila konkurenční firmu Douglas, ve Velké Británii vzniklo sloučením několika výrobců konsorcium British Aircraft Company (BAC). Konec zmíněné dekády se nesl ve znamení velkých projektů. Firma Boeing vyvíjela velkokapacitní stroj B747 Jumbo Jet, Evropané viděli budoucnost v nadzvukové letecké dopravě. Britské konsorcium BAC zahájilo společně s francouzským Sud Aviation (později Aerospatiale) vývoj letounu Concorde. Sovětští konstruktéři zase pracovali na nadzvukovém stroji Tupolev Tu-144.

V první polovině 70. let však došlo k ropné krizi, která se projevila několikanásobným růstem cen leteckého paliva. Dopravci museli šetřit, a tak se velmi žíznivé nadzvukové dopravní letouny vyrobily pouze v malých počtech. Aerolinky upřednostňovaly velkokapacitní širokotrupé stroje, které měly podstatně příznivější ekonomiku provozu. V USA se tak do výroby, kromě letadla Boeing 747, dostaly ještě velkokapacitní třímotorové stroje McDonnell Douglas DC-10 a Lockheed Tristar. V Evropě se definitivně zformovalo sdružení Airbus, které představilo letoun Airbus A300.

Počátkem 80. let došlo ve Spojených státech k deregulaci letecké dopravy. Vzniklo mnoho nových malých dopravců, kteří potřebovali moderní regionální letouny. Tento segment ovšem zůstával na pokraji zájmu velkých leteckých výrobců, své šance se tak chopili menší producenti ze zahraničí. Na regionálních linkách v USA se postupně rozšířily brazilské letouny Embraer 110 a 120, francouzsko-italské ATR nebo švédské stroje Saab 340.

Ve stejné době pomalu dosluhovaly letouny na krátké a střední tratě Boeing 727, McDonnell Douglas DC-9 a Caravelle. Američtí výrobci sáhli k modernizaci starších typů. Boeing uvedl na trh inovovanou řadu letadel B737, McDonnell Douglas výrazně vylepšil typ DC-9, čímž vznikl stroj MD-80. Sovětský Tupolev Tu-154 prošel úpravou na verzi Tu-154M. Objevily se však i zcela nové konstrukce. Airbus zahájil výrobu letadel řady A320, v SSSR vzlétl prototyp letounu Jakovlev Jak-42. Rozvíjel se rovněž segment obchodních letadel, když byly představeny první dálkové obchodní letouny typů Gulfstream IV a Dassault Falcon 900.

Významnou událostí poloviny 80. let bylo zmírnění pravidel ETOPS pro dvoumotorové letouny operující na dálkových tratích. Na transatlantické linky tak začaly být nasazovány také stroje Boeing 767 a Airbus A310. Na konci dekády se velcí výrobci odhodlali k zahájení vývoje skutečně velkých dálkových dvoumotorových letounů. Světlo světa spatřil Boeing 777 a Airbus A330.

Počátek 90. let přinesl rozpad Sovětského svazu. Ruští a ukrajinští výrobci přišli o svá tradiční odbytiště, o jejich letadla již nebyl zájem. Ekonomické parametry těchto strojů byly špatné a dopravci ze zemí bývalého východního bloku raději objednávali západní typy. Vzhledem k růstu nákladní dopravy došlo ovšem k poměrně velkému rozšíření sovětských speciálních letadel typů Antonov An-12, An-124 Ruslan a Iljušin Il-76.

Ve Spojených státech mohutně rostly regionální společnosti, které do svých letadlových parků začaly zařazovat nové regionální proudové letouny. Typickými představiteli této kategorie se staly stroje Bombardier Regional Jet a Embraer 145.

Na počátku nového milénia došlo k dalšímu slučování velkých leteckých výrobců. Firma Boeing pohltila McDonnell Douglas a o té doby, společně s evropským konsorciem Airbusem, dominuje trhu velkých dopravních letadel.

Po událostech z 11. 9. 2001 došlo k dalšímu navýšení cen leteckého paliva, což postihlo především regionální proudové letouny, jejichž provoz se stal příliš drahým. Renesanci tak zažívaly turbovrtulové stroje s kapacitou okolo 70 cestujících (např. typy ATR 72 a Bombardier DHC 8-Q400).

Fenoménem se staly nízkonákladové letecké společnosti, které postupně začaly dominovat na krátkých a středních tratích. Díky nim došlo k podstatnému navýšení výroby letadel typů Boeing 737 a Airbus A319/A320/A321.

V Rusku došlo k částečné stabilizaci leteckého průmyslu a byl zahájen vývoj nového letadla Suchoj Superjet.

V polovině první dekády 21. století poprvé vzlétl největší letoun pro cestující na světě, Airbus A380, který svou kapacitou překonal i legendární Boeing 747. Americký výrobce představil nový typ B787, při jehož vývoji a výrobě byly použity nejnovější materiály a technologie.

Ve druhé dekádě 21. století působí na trhu pět největších světových výrobců dopravních letadel – evropský Airbus, americký Boeing, kanadský Bombardier, brazilský Embraer a francouzsko-italská společnost ATR. Segmentu obchodních letadel dominuje americký Gulfstream, francouzský Dassault a americká firma Textron vlastnící značku Cessna.

Obsah knihy - kapitoly:

Airbus A300
Airbus A310
Airbus A318
Airbus A319
Airbus A320
Airbus A321
Airbus A330
Airbus A340
Airbus A350
Airbus A380
Airspeed AS.57 Ambassador
Antonov An-2
Antonov An-8
Antonov An-10
Antonov An-12
Antonov An-14
Antonov An-22
Antonov An-24
Antonov An-26
Antonov An-28/PZL M-28
Antonov An-32
Antonov An-38
Antonov An-72/An-74
Antonov An-124
Antonov An-140
Antonov An-148
Antonov An-225
Armstrong-Whitworth AW650 Argosy
ATR 42
ATR 72
Aviation Traders Limited ATL-98 Carvair
Avro York
BAC-111
BAC/Aerospatiale Concorde
Beechcraft 18
Beechcraft 99
Beechcraft King Air
Beechcraft 400
Beechcraft 1900
Boeing 377 Stratocruiser
Boeing 707
Boeing 717
Boeing 727
Boeing 737
Boeing 747
Boeing 757
Boeing 767
Boeing 777
Boeing 787
Breguet 763
Bristol 170
Bristol Britannia
British Aerospace BAe 146
British Aerospace BAe ATP
British Aerospace Jetstream 31/41
Britten-Norman BN-2 Islander
Britten-Norman BN-2 Mk.III Trislander
Canadair CL-44
Canadair CL-600 Challenger
Canadair Regional Jet
Canadair/Bombardier CRJ700
Canadair/Bombardier CRJ900/CRJ1000
CASA 212 Aviocar
CASA 235
Cessna 208 Caravan
Cessna 402/411/421
Cessna 425/441
Cessna Citation
Convair CV-240/CV-340/CV-440
Convair CV-540/CV-580/CV-600/CV-640/CV-5800
Convair CV-880
Convair CV-990
Curtiss C-46
Dassault Mercure 100
Dassault Falcon 10/Falcon 20
Dassault Falcon 50
Dassault Falcon 900
Dassault Falcon 2000
De Havilland DH-104 Dove
De Havilland DH-106 Comet
De Havilland DH-114 Heron
De Havilland Australia DHA-3 Drover
De Havilland Canada DHC-2 Beaver
De Havilland Canada DHC-3 Otter
De Havilland Canada DHC-4 Caribou
De Havilland Canada DHC-5 Buffalo
De Havilland Canada DHC-6 Twin Otter
De Havilland Canada DHC-7 Dash 7
De Havilland Canada DHC-8 Dash 8
Dornier Do 28/Do 128
Dornier Do 228
Dornier Do 328
Douglas DC-3
Douglas DC-4
Douglas DC-6
Douglas DC-7
Douglas DC-8
Embraer 110
Embraer 120
Embraer 145
Embraer 170
Embraer 190
Fairchild-Hiller FH-227
Fairchild Swearingen Metro
Fokker 27
Fokker 28
Fokker 50
Fokker 100/Fokker 70
GAF Nomad
Grumman G-159 Gulfstream I
Grumman Gulfstream II/III
Gulfstream IV/V
Handley Page Hermes
Handley Page HPR.7 Herald
Harbin Y-12
Hawker Siddeley HS-121 Trident
Hawker Siddeley HS-748
Hawker Siddeley HS-125
IAI Arava
IAI 1124 Westwind
IAI 1126 Galaxy
Iljušin Il-12
Iljušin Il-14
Iljušin Il-18
Iljušin Il-62
Iljušin Il-76
Iljušin Il-86
Iljušin Il-96
Iljušin Il-114
Jakovlev Jak-40
Jakovlev Jak-42
Learjet 23/24/25
Learjet 31/35/45/60
Let L-410
Lisunov Li-2
Lockheed L-049 Constellation
Lockheed L-1049 Super Constellation
Lockheed L-1649 Starliner
Lockheed L-100 Hercules
Lockheed L-188 Electra II
Lockheed L-1011 Tristar
Martin 202-404
McDonnell Douglas DC-9
McDonnell Douglas DC-10
McDonnell Douglas MD-80
McDonnell Douglas MD-11
McDonnell Douglas MD-90
NAMC YS-11
Nord Aviation 262
North American Sabreliner
Piaggio P.166
Piaggio P.180 Avanti
Pilatus PC-12
Piper PA-31
Saab 90 Scandia
Saab 340
Saab 2000
Short SC.5 Belfast
Short SC.7 Skyvan
Shorts 330
Shorts 360
Suchoj Superjet 100
Sud Aviation SE-210 Caravelle
Tupolev Tu-104/Tu-124
Tupolev Tu-114
Tupolev Tu-134
Tupolev Tu-144
Tupolev Tu-154
Tupolev Tu-204
VFW-Fokker 614
Vickers Viking
Vickers Viscount
Vickers Vanguard
Vickers VC-10
Xian MA-60