Americká armáda převzala kontrolu nad vývojem a výrobou Constellationů již v roce 1942 a zhatila tím Hughesovy plány na grandiózní veřejné představení „jeho“ nového letadla. Zdálo se, že letectvo našlo v Constellationu to co postrádalo a to transportní letoun s velkou kapacitou i doletem. Naděje, vkládané v nový typ, ale pohřbily motory Wright R-3350. Byly sice výkonné, avšak poruchové a náchylné k požárům. Vojáci tak stopli výrobu Constellationů po pouhých 13 vyprodukovaných kusech a jednoho prototypu a soustředili se na masovou výrobu konkurenčního Douglasu C-54 (DC-4) jehož motory Pratt & Whitney R-2000 měly oproti Wrightům sice poloviční výkon, ale byly skoro bezporuchové. Firma Wright dostala za úkol motory R-3350 vylepšit, ale nikoliv za účelem použití v Constellationech, ale v bombardérech Boeing B-29 Superfortress.
Lockheedy Constellation ve výrobním závodě v Burbanku během druhé světové války (foto: Lockheed Martin)
Po konci druhé světové války letecká společnost TWA odkoupila od armády několik Constellationů v ceně 20 000 – 40 000 dolarů za kus. Prvenství v nasazení tohoto letounu na linky ale patřilo konkurenčnímu PAN AMu, který s ním poprvé letěl dne 14.1.1946 z New Yorku na Bermudy. V té době již běžela produkce čistě civilních L-049 a TWA tyto stroje nasadila v únoru 1946 na linku New York – Paříž. Nově vyrobený Constellation stál 685 000 – 720 000 dolarů podle vybavení.
První letoun vybavený přetlakovanou kabinou byl již před druhou světovou válkou Boeing 307, v poválečných letech se ale tyto stroje vrátily do civilní služby s deaktivovaným systémem přetlakování. Constellation tak byl až do příchodu Douglasů DC-6 v roce 1947 jediným dopravním letadlem s přetlakovanou kabinou. Během této doby byly ale dvě osoby doslova vysáty z přetlakované kabiny letadel Constellation za letu. Tou první byl navigátor TWA, kterému nad sedadlem praskl kopulovitý průzor (více zde) http://www.planecrashgirl.ca/2016/06/16/star-of-hollywood-1947-incident/, druhou byl cestující Air France, vedle kterého během letu prasklo okénko. Oba nebyli připoutáni.
V roce 1946 přistál jeden z Constellationů PAN AMu nouzově na břicho na travnatou plochu u Willimontu v Connecticutu kvůli požáru motoru. Nikomu se nic nestalo, také díky tomu, že se Lockheed počítal s „hořlavostí“ motorů Wright a zkonstruoval odolné gondoly z nerezového materiálu, ve kterých byly pohonné jednotky Wright uloženy. Gondoly vydržely odolávat požáru motoru až 30 minut. Havarovaný Constellation nebyl kupodivu vyřazen, ale po provizorní opravě odletěl z travnaté louky se třemi pracujícími motory do servisního centra PAN AM na letišti LA Guardia v New Yorku. Zde mu byla odstraněna prohořelá gondola, zaplátována díra v křídla a letoun opět na tři motory odletěl na důkladnou opravu k firmě Lockheed do Kalifornie.
V roce 1948 to vypadalo, že bude výroba Constellationů ukončena. Letecké společnosti neměly po válce peníze, další letadla neobjednávaly a pokud by výrobce snížil roční produkci letadel, dostal by se do mínusu.
Jako blesk z čistého nebe se ale objevila objednávka od americké armády, která projevila zájem o víceúčelové transportní Constellationy, označované C-121, a také o námořní hlídkovou variantu. Armáda objednala celkem 12 letadel, Lockheed si oddychl, produkce Constellationů mohla pokračovat. Jako základ vojenských variant posloužily po válce vyvinuté pokročilé verze L-649 a L-749 s výkonnějšími motory, lepší hlukovou izolací kabiny cestujících a plno jinými drobnějšími vylepšeními. Armádní objednávka přilákala i civilní uživatele a letecké společnosti nakonec objednaly 131 letadel pokročilých verzí L-649 a L-749.
Americká armáda se ve finále stala největším zákazníkem Constellationů (a to o ně ve 2. světové válce neměla zájem). Odebrala nakonec téměř 40% všech vyrobených letadel tohoto typu ve verzích C-121, RC-121, EC-121, NC-121, VC-121 a YC-121. Constellation posloužil jako základ prvních letadel včasné výstrahy AWACS (ve verzi EC-121 Warning Star) s rozměrnými anténami instalovanými na horní i dolní straně trupu. Uvnitř trupu byly EC-121 vybaveny analogickými elektronickými přístroji, které spotřebovaly tolik elektřiny jako v té době město s 20 000 obyvateli. Námořní hlídkové Constellationy vydržely ve službě u amerického námořnictva U.S. Navy až do roku 1982 a ve službě u indického námořnictva dokonce až do roku 1984. U.S.Navy také stálo z vývojem extrémně výkonných pístových motorů Wright R-3350 Turbo Compound, které posléze Lockheed použil u prodloužené civilní verzi Constellationu označené L-1049 Super Constellation. Tento dvacetiosmiválcový motor dával výkon 3400 koňských sil, což z něj činilo druhý nejvýkonnější letecký pístový hvězdicový motor v historii (první byl Pratt & Whitney R-4360 v nejvýkonnější verzi disponující výkonem 3500 koňských sil a používaných například u jaderných bombardérů Convair B-36 Peacemaker).
Letoun včasné výstrahy, vycházející z Lockheedu Constellation, označovaný EC-121 Warning Star
Motory Wright R-3350 měly ve výfukovém potrubí nainstalovány 3 turbínky, které byly spojeny se zadní částí klikového hřídele motorů ( tzv. kompoudní motor). Tento způsob využití výfukových plynů sice generoval dodatečný výkon, ale byl také příčinou strachu mnoha cestujících. Za výfuky se totiž táhly v noci viditelné průhledné plamenné jazyky (podobné jako u sváření plamenem), a vyděšení cestující poté volali posádku, že motory hoří. Motory samozřejmě nehořely a nemohlo se nic stát ani křídlu, jelikož části křídla, které by mohl velmi horký vzduch zasáhnout byly chráněny pláty nerezové oceli.
Poslední verzí Constellationu a zároveň i poslední velký dopravní letoun poháněný pístovými motory byla verze L-1649A Starliner. Lockheed Starliner byl vybaven zcela novým křídlem s hranatým zakončením (předchozí verze měly oblé konce křídel), mírně prodlouženým trupem, opět vylepšenou hlukovou izolací kabiny cestujících a delším doletem. Křídlo ale mělo profil NACA podobně jako již dávno vyřazené létající čluny Boeing 314 Clipper nebo bombardéry B-17. Jako první převzala L-1649 letecká společnost TWA v září 1957 a v letových řádech označovala jako Lockheed Jetstream. Starliner byl nejméně úspěšná verze letadel rodu Constellation a jediná jejíž výroba byla ztrátová. Výrobní linku opustilo jen 44 Starlinerů včetně prototypu.
L-1649A Starliner
Od roku 1961 začaly být Constellationy, včetně nejnovějších kusů, vyřazovány z flotil prestižních aerolinek (které si pořizovali proudové letouny Boeing 707 a Douglas DC-8) a odkupovaly je menší, nákladní a exotické letecké společnosti jako například Royal Air Burundi, Slick Airways, Flying Tiger, Pakistan International, Britair East Africa a další. Nebyla to špatná koupě, řada vyřazovaných Constellationů a Starlinerů nebyla ještě zdaleka na konci své životnosti. Mnohé Constellationy začínaly nový život jako nákladní letadla, hasící letadla, soukromé letouny,lesní práškovací letouny nebo i pašerácké stroje vozící z Jižní Ameriky do USA náklady marihuany.
Počátkem osmdesátých let minulého století zůstalo v provozu již jen několik letadel Constellation. Jejich provozovatele trápil nedostatek náhradních dílů a přestal se vyrábět speciální typ paliva do jejich motorů. Poslední baštou tohoto typu se stalo letiště Santo Domingo v Dominikánské Republice. Odtud nákladní Constellationy exotických společností jako Aerotours nebo AMSA. Provozovaly nákladní lety především do San Juanu nebo Miami.