Na počátku 60.let minulého století zahájila německá firma Hamburger Flugzeugbau vývoj malého obchodního letounu pod označením HFB-320 a obchodním názvem Hansa Jet. Inspirovala se v USA, kde byl již vyvíjen North American Sabreliner a tušila v kategorii malých obchodních proudových letadel velký potenciál. Konstrukce německého letounu byla netradiční. HFB-320 byl koncipován jako středoplošník, křídlo bylo umístěno až za přetlakovým trupem. K tomuto umístění vedly konstruktéry dva důvody. Nechtěli dělit křídlo na dva nosníky, ale navrhli ho jako jeden konstrukční celek. Tím pádem by u středoplošného uspořádání při tradičním umístění procházelo křídlo středem kabiny cestujících, takže umístění křídla za trupem bylo logickým krokem. Výhodou umístění křídla vzadu byl vcelku prostorný trup.
Aby se ovšem zachovalo vyvážení letounu bylo nutno použít křídlo s dopředným šípem, což nebylo a ani dodnes není u civilních letadel obvyklé. Použití tohoto křídla prosadil šéfkonstruktér typu HFB-320 Hans Wocke. Ten za 2. světové války pracoval u Junkerse a podílel se na vývoji typu Ju-287, což byl proudový bombardér vyrobený pouze ve 2 kusech, rovněž vybavený křídlem s dopředným šípem.
Pro pohon nového typu byly zvoleny americké motory General Electric CJ610-1 s tahem po 12,67 kN. Dalším ve své době novým konstrukčním prvkem u civilních letadel byly kapkovité přídavné palivové nádrže umístěné na koncích křídel.
Stavba prototypu byla zahájena v srpnu 1962, k prvnímu letu se HFB-320 vydal dne 21.4.1964. Konkurence ale také nespala. V době prvního letu německého letouny již bylo ve fázi testování pět konkurenčních typů. Francouzský Dassault Falcon 20, americké Learjet 23, North American Sabreliner a Aero Commander 1121 a britský De Havilland (později Hawker Siddeley) 125.
V říjnu 1964 se do zkušebního programu zapojil druhž prototyp HFB-320, který již odpovídal sériovému provedení. Jeho interiér byl vybaven 7 pohodlnými sedadly a výrobce ho používal pro předváděcí akce po celém světě. Zákazníci se však příliš nehrnuli. Obávali se netradiční konstrukce a dávali přednost konkurenci. Koncem roku 1964 tak měla továrna Hamburger Flugzeugbau jen 9 objednávek od civilních zákazníků, což znamenalo velké zklamání. Jedinou útěchou jí byla objednávka na 13 letadel od německého vojenského letectva Luftwaffe.
Ke zvýšení poptávky rozhodně nepřispěla také havárie první prototypu, ke které došlo dne 12.5.1965. Při zkoušení minimálních rychlostí sed letoun dostal do vývrtky zřítil se. Dva členové zkušební posádky se zachránili seskokem na padáku, třetí člen to již nestihl a zahynul v troskách.
Dodávky sériových letadel Luftwaffe byly zahájeny v roce 1966. První civilní zákazník, německá společnost General Air z Hamburgu převzala svůj letoun v březnu 1968. O rok později byla Hamburger Flugzeugbau začleněna pod koncern Messerschmitt-Bölkow-Blohm a letouny byly pak nabízeny pod tímto označením. Typová zkratka HFB-320 mu však zůstala. Na počátku 70.let vzlétl další konkureční typ, Cessna Citation, a to znamenalo pro typ HFB-320 již hřebíček do rakve. Messerschmitt-Bölkow-Blohm se sice ještě snažil nabídnout inovovanou verzi označenou HFB-330. Ta měla být vybavena dvouproudými motory Garrett AiResearch ATF-3 o tahu 18,03 kN. Žádný zákazník však HFB-330 neobjednal a tak nedošlo ani k výrobě prototypu.
Výroba letounů HFB-320 byla ukončena v roce 1976, celkem bylo zhotoveno 47 letadel. Poslední letoun dolétal v polovině první dekády 21.století v Turecku u společnosti Genel Air.
Největší uživatelé:
Grand Aire Express (USA), Luftwaffe (Německo), Pelican Express (USA)
foto: RuthAS - CC BY 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=33512765
Rozpětí | 14,49 m |
Délka | 16,61 m |
Výška | 4,92 m |
Maximální vzletová hmotnost | 9 200 kg |
Cestovní rychlost | 675 km/h |
Dolet | 2420 km |
Počet cestujících v typické konfiguraci | 7 |
Počet členů letové posádky | 2 |
Motory | 2x General Electric CJ610-1, tah po 12,67 kN |