První prototyp Boeingu 707 označený 367-80 a přezdívaný Dash-80 uskutečnil svůj první let 15.7. 1954 řízený posádkou zkušebního pilota Texe Johnsona. Nový dopravní letoun (označený záhy jako typ 707) měl kabinu pro cestující dlouhou 30,4 m, která byla ve své době nejdelší na světě. Na trupu bylo více než 100 okének. Vstupní dveře umístěné za kabinou pilotů a na konci trupu se staly standardem pro všechny typy letounů Boeing. První prototyp Boeingu 707 verze -120 uskutečnil první let 20.10. 1957 a o rok později 26.10. 1958 nasadila společnost Pan American první sériový letoun na linku New York-Paříž. Avšak Boeingu 707 vyrostla také konkurence v podobě Douglasu DC-8. Boeing ale neváhal a nabídl zákazníkům „sedmsetsedmičky šité na míru“. Pro Qantas Airways z Austrálie vyvinul verzi s dlouhým doletem a pro amerického dopravce Braniff verzi s výkonnějšími motory Pratt&Whitney JT4A-3 (-220), pro jeho lety na vysoko položená letiště v Jižní Americe. Tato strategie byla velice riskantní, protože náklady na vývoj každé verze byli vysoké. Firmě se tento risk nakonec vyplatil a posléze začala Douglase v prodeji převyšovat. Dne 23.11. 1959 vzlétl poprvé Boeing 720, což byla odvozenina 707 pro kratší tratě. Boeing 720 měl kratší trup, zdokonalený systém klapek pro zkrácení délky rozjezdu a přistání a nižší spotřebu pohonných hmot. Prvním uživatelem Boeingu 720 se staly americké United Airlines, které typ zařadily na linky v červenci 1960. Poté Boeing nabídl prodlouženou dálkovou verzi 707-320. Měla prodloužený trup o 2,5 m, zvětšené rozpětí o 4,5 m a doletem zvýšený na 10 000 km. Tato verze se stala suverénně nejúspěšnější a byla dodána mnoha dopravcům na všech kontinentech, mohla pojmout až 219 cestujících. Verze 320C umožňovala přestavit interiér z osobního na nákladní. Boeing také dodával verzi –400. Ta se lišila od –320 instalací britských motorů Rolls Royce Conway. Celkem bylo vyrobeno 878 civilních Boeingů 707.
Boeing 707 byl první dopravní letadlo firmy Boeing, jehož označení začínalo sedmičkou. Důvod tohoto označování je prostý, šlo jen o další číslo v produktové řadě. Předtím byly do sortimentu firmy zavedeny pod číslem 600 rakety a raketové střely. Další produktovou řadou byly tryskové dopravní letouny, tak dostaly označení 700. Aby označení získalo trochu „šmrnc“ doplnil ho výrobce i sedmičkou na konci. Vzniklo tak označení 707.
(foto: © clipperarctic, CC BY-SA 2.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=36791563)
verze -320B | verze -120 | |
Rozpětí | 44,42 m | 39,90 m |
Délka | 46,61 m | 44,07 m |
Výška | 12,94 m | 12,94 m |
Max. vzletová hmotnost | 151,3 t | 116 t |
Cestovní rychlost | 885 km/h | 897 km/h |
Dolet | 9265 km | 6820 km |
Max. počet cestujících | 189 | 179 |
Počet členů posádky | 3 | 3 |
Motory | 4x Pratt & Whitney JT3C-6, tah po 61,23 kN | 4x Pratt & Whitney JTD-7, tah po 84,4 kN |
Komerční provozovatelé B707 v roce 2000:
Sudan Airways (3), Trans Arabian Air Transport, Luxor Air (1), Mas Air Cargo (1), Iraqi Airways (2 odstaveny), Jaro International (1), Romavia (1), Tarom (2), Inter Air (1), Tradewinds Cargo (1), Air Gulf Falcon (2), Lybian Arab Air Transport (1), ADC (1), Air Atlantic Cargo (2), Das Air Cargo (2), African International (2), Air Ghana (1), Continental Cargo Airlines (2), Johnsons Air (2), Lab Airlines (1), Transcontinental Airlines (2), Mahfooz (3), Air Nacoia (1), TAAG Angola (1), ACS (1), Santa Cruz (1), Skyair (1), Saha Air (5), Aeca (2), TMA (6), Beta Cargo (3), Skymaster (3), First International (3), Azza Air Transport (2), Tampa (1), Thai Flying Service (1), Saudia (2), Royal Jordanian (2), Lade (4), Lowa (1)