Po špatných zkušenostech s provozem letadel C-74 Globemaster při Berlínském leteckém mostu v roce 1948 zadalo americké vojenské letectvo USAF firmě Douglas za úkol letoun přepracovat. Šlo zejména o to, aby se dal stroj snadněji nakládat a vykládat v polních podmínkách. Firma Douglas převzala od USAF jeden stávající C-74 a na jeho základě začala stavba prototypu nového těžkého strategického transportního letounu. Stroj si ponechával se stávajícího Globemasteru I křídlo, ocasní plochy i motory Pratt and Whitney R-4360. Nový byla ale trup. Měl dvě patra, obdélníkový průřez a hlavně dvoukřídlá nákladní vrata v přídi opatřená rampou. Podlaha mezi oběma palubami byla skládací, v případě přepravy nadrozměrných kusů techniky mohla být tedy odstraněna.
Jelikož nový letoun byl od stávajícího Globemasteru I značně tvarově odlišný, rozhodlo se o jeho přeznačení na nový typ C-124 Globemaster II. Jeho prototyp poprvé odstartoval dne 27.1.1949 z kalifornského Long Beach. Nově utvořená složka amerických ozbrojených sil MATS (Military Air Transport Service) objednala 28 letadel sériové verze C-124A. První dodávky byly zahájeny v květnu 1950. Poté byly prováděny vojskové zkoušky při, kterých jeden Globemaster II havaroval.
Zkoušky byly ukončeny na začátku korejské války a Globemastery II se ihned zapojily do služby. Bohužel došlo ke dvěma haváriím, které ve své době znamenaly největší letecké katastrofy při havárii jednoho letounu.
Během války v Koreji si Globemastery II vysloužily od personálu přezdívku Old Shaky (něco jako starý shaker na koktejly, kvůli typickému otřásání za letu). Vylepšenou variantou byla verze C-124C. Měla výkonnější motory, objemnější palivové nádrže a zvýšenou maximální vzletovou hmotnost. Výroba Globemasterů II byla ukončena v roce 1955, celkem bylo vyrobeno 448 letadel.
Zlaté období ve službách USAF-MATS dosáhly Globemastery II koncem 50.let minulého století, kdy jich bylo v aktivní službě celkem 324. Sloužily takřka po celém světě, účastnily se i zásobovacích letů pro americké základny v Antarktidě. Před zahájením války ve Vietnamu v roce 1963 byly ještě další Globemastery II povolány z rezerv a v aktivní službě jich tak bylo 377.
Aktivní kariéra Globemasterů II se nachýlila na přelomu 60 a 70.let minulého století. Postupně je nahrazovaly Lockheedy C-130 Hercules a C-141 Starlifter. Přecházely do služeb Národní gardy, ale dlouho se zde neohřály. Poslední stroje Globemaster II vyřadila Národní garda státu Georgia. Byly přelétnuty v září roku 1974 na základnu Davis-Monthan, kde byly uskladněny.
Úplně poslední let typu C-14 se odehrál v roce 1983, kdy byl jeden z uskladněných strojů po ročních opravách přelétnut do muzea Jimmyho Doolittla na základně Travis v Kalifornii.
foto: USAF - U.S. Air Force photo on the U.S. Centennial of Flight website, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=4058367
| Rozpětí | 52,81 m | 53,07 m |
| Délka | 38,76 m | 39,75 m |
| Výška | 14,71 m | 14,71 m |
| Maximální vzletová hmotnost | 79 379 kg | 88 224 kg |
| Cestovní rychlost | 341 km/h | 370 km/h |
| Dolet | 5470 km | 6485 km |
| Maximální náklad | 30 055 kg | 33 500 kg |
| Počet členů letové posádky | 4 | 4 |
| Motory | 4x Pratt & Whitney R-4360, výkon po 2800 kW | 4 × Pratt & Whitney R-4360-63A, výkon po 2834 kW |
Zdroj: L+K 2003
https://www.youtube.com/watch?v=VlWUQge0mn4