Na počátku 60.let minulého století projevilo americké vojenské letectvo USAF zájem o velký transportní letoun schopný pojmout ještě větší náklady než turbovrtulový Douglas C-133 Cargomaster a Lockheed C-141 Starlifter. Lockheed zpočátku nabídl šestimotorovou verzi Starlifteru, ale USAF neprojevilo zájem. Naopak, vyhlásilo soutěž, do které se mohlo přihlásit více výrobců. Soutěž byla vyhlášena v roce 1964 a označena CX-HLS. Součástí soutěže byl i tendr na nové výkonné a zároveň úsporné proudové motory s velkým obtokovým poměrem. Do CX-HLS se přihlásili firmy Boeing, Douglas, Martin a Lockheed. Do „motorářské“ soutěže se přihlásili výrobci General Electric, Pratt & Whitney a Curtiss-Wright. Vítězem soutěže se nakonec stal Lockheed, vavříny za vítězství v kategorii motorů si odnesla firma General Eletric s typem TF-39 (pozdější civilní označení CF-6).
Vojenskému letectvu se sice více líbil projekt firmy Boeing, který později vykrystalizoval ve známý B747 Jumbo Jet, ale Lockheed nabídl nižší cenu.
Nový letoun dostal vojenské označení C-5 Galaxy. Jednalo se čtyřmotorový hornoplošník s ocasnímu plochami ve tvaru T. K usnadnění nakládání měl nový stroj otevíratelnou příď.
První prototyp Galaxy se vznesl z továrního letišti firmy Lockheed v Mariettě dne 30.6.1968. Během zkoušek se C-5 potýkal s problémy, zejména s pevností křídla. V prosinci 1969 byl první Galaxy předán k testování vojenskému letectvu. Připravovala se sériová výroba, ale Lockheed si utrhl příliš velké sousto. Souběžně s obřím Galaxy vyvíjel i velký civilní širokotrupý letoun L-1011 Tristar a v roce 1971 mu došly finance. Krátce před vyhlášením bankrotu mu ale pomohla americká vláda a tak mohla výroba Galaxy i Tristaru pokračovat.
Problémy s prasklinami v křídlech ale přetrvávaly, a tak Galaxy zařazené do služby u USAF mohly létat pouze s 86 procenty původně plánovaného zatížení což činilo 86 tun (zadání v projekt CX-HLS znělo na 100 tun). Do roku 1973 zařadilo americké vojenské letectvo do služby celkem 76 obřích letadel označených C-5A Galaxy. K prvnímu bojovému nasazení C-5 došlo již v roce 1970, kdy byly nasazeny ve vietnamské válce. Celkový počet letadel Galaxy, které USAF zařadilo do služby dosáhl nakonec počtu 126.
Již v roce 1976 byl ovšem zahájen program, který měl za účel vyměnit nedostatečně pevná křídla C-5A. Fyzické výměny křídel proběhly mezi léty 1980-1987 a letouny po výměně byly označeny C-5B.
V roce 1990 se Galaxy poprvé objevily i v Československu. Z pražské Ruzyně odvážely do Iráku příslušníky a vybavení československé protichemické jednotky do Saúdské Arábie v rámci operace Pouštní bouře. Později se zde objevily i během operace Pouštní bouře 2, kdy převážely českou vojenskou nemocnici.
Na přelomu tisíciletí ukončila firma Lockheed Martin studii modernizace pohonu letadel C-5B. Jako nové pohonné jednotky byly vybrány modernizované motory General Electric F-138-GE-100 (civilní označení CF6-80C2LIF) o tahu po 222 kN. Již předtím byla modernizována avionika letounu. První let remotorizovaného Galaxy, označeného C-5M se odehrál dne 21.12.2002. Celkem bylo modernizováno 57 letadel, poslední C-5M by měl dosloužit v roce 2040.
foto: United States Air Force
| C-5B | |
| Rozpětí | 67,89 m |
| Délka | 75,31 m |
| Výška | 19,84 m |
| Maximální vzletová hmotnost | 381 000 kg |
| Cestovní rychlost | 833 km/h |
| Dolet | 4400 km (náklad 119 tun) |
| Maximální náklad | 131 000 kg |
| Počet členů letové posádky | 4 |
| Motory | 4x General Electric TF36-GE-1C, tah po 190 kN |