Na základě doporučení britského Brabazonova výboru, která navrhovala typy, které budou potřeba v poválečné letecké dopravě v po britském impériu vznikl i typ Miles M-60 Marathon. Byl to čtyřmotorový hornoplošník ladných tvarů určený pro dva piloty a čtrnáct cestujících. Jeho hlavní určení měly být vnitrostátní tratě společnosti British European Airways (BEA). Dalšími předpokládanými zákazníky byly menší společnosti v Evropě i jinde na světě.
V pořadí Brabazonovy komise dostal Marathon číslo 5A, na místě 5B se nacházel dvoumotorový De Havilland Dove. Od projektu k realizaci prožila firma Miles velmi těžké období. Technické problémy, obtížné jednání s ministerstvy letecké výroby a dodávek prodlužovaly vývoj. Prototyp Milesu M-60 poprvé vzlétl dne 19.5.1946, čili s dvouročním zpožděním.
Marathon měl objemný trup, nezvyklý na letoun této kategorie. Na křídlech byly umístěny 4 pístové motory de Havilland Gipsy Queen 71 o výkonu po 243 kW. Do vnitřních gondol motorů se zatahovala hlavní podvozková kola. Podvozek byl příďový, ocasní plochy byly dvojité později trojité, podobné jako u amerického Lockheedu Constellation nebo později britského Airspeedu Ambassador.
Počátkem roku 1948 byla firma Miles ve velmi obtížné finanční situaci. V květnu téhož roku se M-60 při zkouškách rozbil, což pro ni byla poslední rána. Věřitelé ji prodali firmě Handley-Page, která z ní vytvořila pobočku Reading. Sama firma Miles vyrobila jen 2 prototypy Marathonu. Handley Page začala vyrábět sérii 50 kusů pro BEA. První sériový stroj vzlétl v lednu 1950 a do konce roku vykonal předváděcí lety do Austrálie a Jihoafrické Republiky. Sériové letouny byly označovány Handley Page HPR-1 a měly v trupu nakonec prostor pro 18 cestujících.
BEA však své letouny nepřevzala a Ministerstvo dodávek snížilo kontrakt na 40 kusů. Nakonec jich bylo jen 30 a putovali ke Královskému vojenskému letectvu RAF, kde sloužily k výcviku navigátorů pod označením Marathon T Mk.11.
V březnu 1951 si letecká společnost West African Airways (společná aerolinka britských kolonií Gambie, Zlatého pobřeží (nyní Ghana), Nigérie a Sierry Leone) zapůjčila od výrobce jeden M-60 a na základě zkoušek objednala 6 letadel. Další letoun našel uplatnění u úřadu pro civilního letectví Západního Německa. Další tři letadla převzala britská Derby Airways (předchůdce British Midland), tři zamířili do Barmy a jeden převzal pro osobní přepravu jordánský král Hussein.
Výroba Marathonů byla ukončena v roce 1951, celkem bylo vyrobeno 43 letadel. Poslední HPR-1 byly vyřazeny z provozu v druhé polovině 60. let minulého století.
Foto: RuthAS - Own work, CC BY 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=12192552
Rozpětí | 19,84 m |
Délka | 15,93 m |
Výška | 4,29 m |
Maximální vzletová hmotnost | 8280 kg |
Cestovní rychlost | 280 km/h |
Dolet | 1500 km |
Počet cestujících v typické konfiguraci | 18 |
Počet členů letové posádky | 2 |
Motory | 2x de Havilland Gipsy Queen 71, výkon po 243 kW |
Zdroj: Václav Němeček:
Atlas letadel 2 - Čtyřmotorová a větší pístová dopravní letadla, NADAS, 1980