V roce 1973 objednalo americké vojenské letectvo USAF u firmy Boeing speciální modifikaci obřího stroje Boeing 747 Jumbo Jet. USAF objednalo dvě nová letadla Boeing 747-200, které měly být upraveny do podoby velitelského létajícího stanoviště označeného E-4. Speciální letoun měl v případě vypuknutí války sloužit ke koordinaci bombardovacího letectva, raketového vojska a jaderných ponorek.
Během června téhož roku objednalo USAF ještě třetí letoun poháněný motory General Electric CF-6. Jednalo se o první sériový letoun poháněný těmito motory, všechny předchozí B747 používaly motory Pratt & Whitney JT9.
Boeing všechny tři Jumbo Jety vojenskému letectvu promptně dodal již v roce 1974. Letouny byly zatím nevybavené, jediným novým doplňkem byl výstupek na přídi pro instalaci zařízení pro doplňování paliva za letu.
Za speciální vybavení letadel byla zodpovědná firma E-Systems, která jej doslova napěchovala elektronikou. Na hřbetě E-4 se objevil výstupek, který měl ukrýval otočnou anténu. Pomocí byly letouny schopny komunikovat s vojenskými satelity na oběžné dráze.
USAF si původně plánovalo pořídit 6 letadel E-4, v rámci úsporných opatření však byly zakoupeny jen čtyři. Končící válka ve Vietnamu totiž znamenala pro USA značnou finanční zátěž a bylo nutné začít spořit.
První plně vybavený E-4 si USAF převzalo na konci roku 1974, další dva následovaly v roce 1974. Poslední, čtvrtý, stroj měl modernější vybavení (první tři většinu vnitřního vybavení přebíraly ze starších Boeingů EC-135 ).
Čtvrtý speciální Jumbo Jet byl označen E-4B a mimo jiné byl vybaven i vlečenou anténou o délce přes 7 kilometrů. Na zemi se tato anténa zavinovala do pouzdra v letounu. Z letounu mohla také vysílat na zem speciální rádiová stanice.Během let 1983-1984 byly na standard verze E-4B modifikovány i první 3 vyrobené E-4.
Operační posádku letadel E-4 tvoří 94 osob vesměs radiooperátorů. Letouny mohou vydržet s doplňováním paliva za letu až 72 hodin, déle to není možné kvůli vyčerpání mazacího oleje, který se za letu narozdíl od paliva doplnit nedá.
Letoun E-4 také figuruje v jedné z konspiračních teorií týkajících se teroristických útoků na World Trade Centre v září 2001. Podle jistých svědků vzlétlo jedno z těchto letadel před útoky pod kódem VENUS77 a po dobu útoků kroužilo nad Washingtonem DC.
V roce 2017 byla všechna letadla E-4B stále v provozu a počítá se nimi minimálně do roku 2040. V červnu 2017 ale jejich základnu Offutt v Nebrasce zasáhlo tornádo, které dva tyto letouny poškodilo a nyní jsou mimo provoz. Počítá se ale s jejich opravou. Dva další E-4B se tehdy nacházely mimo základnu.
Prahu jeden z těchto strojů navštívil v roce 1995 s tehdejším ministrem obrany v Clintonově vládě Williamem Perrym. Stroj ale tehdy pravděpodobně dělal zálohu VC-25 „Air Force One“. Pokud totiž prezident USA zamíří někam na návštěvu, jedno z letadel E-4B letí s ním a čeká pak na záložním letišti, poblíž letiště, kde přistál VC-25. Pokud by se stalo cokoliv s VC-25 je pak E-4B okamžitě připraven letět americkému prezidentovi na pomoc.
Níže naleznete video jak to na palubě E-4B vypadá
foto: dxme from Schweiz, CC BY-SA 2.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=46821338
| Rozpětí | 59,70 m |
| Délka | 70,50 m |
| Výška | 19,30 m |
| Maximální vzletová hmotnost | 362 872 kg |
| Cestovní rychlost | 920 km/h |
| Operační dolet | 13 240 km |
| Počet členů letové posádky | 3 |
| Motory | 4x GeneralElectric CF6-50-E2, tah po 227 kN |