V polovině 60tých let firma Dassault zjistila že na trhu chybí letoun pro 130-150 cestujících určený pro krátké tratě. Po několika letech rozmýšlení byl v roce 1969 oficiálně zahájen vývoj nového Dassaultova letounu. Nový letoun obdržel obchodní název Mercure a byl určen pro krátké tratě do 1 500 km. Na projektu Mercure byly kromě iniciátora, francouzského Dassaultu, zúčastněny firmy Fiat ( Itálie), CASA (Španělsko), ADAP (Belgie), FW (Švýcarsko), a Canadair (Kanada). Náklady na vývoj nesl ze 14% Dassault, z 56% francouzská vláda a zbytek si mezi sebe rozdělili ostatní partneři. Konečná montáž letounu měla probíhat u firmy Dassault v Istres, kde byl z tohoto důvodu postaven zbrusu nový montážní hangár. Dassault Mercure byl velmi podobný Boeingu 737, který poprvé vzlétl v dubnu 1967. Mercure měl ale o 5 cm větší průměr trupu a byl o něco delší. Ke společným rysům patřilo stejné umístění dvou motorů Pratt & Whitney JT8D pod křídlo. Prototyp Mercuru se poprvé vznesl v květnu 1971 a o několik dní později byl již představen na pařížském aerosalonu. V lednu 1972 obdržel Dassault objednávku od francouzské vnitrostátní společnosti Air Inter na 10 kusů Mercuru. První sériový stroj byl dodán v únoru 1974. Dassault Mercure byl zdařilý letoun, přesto 10 letadel pro Air Inter zůstalo jedinými vyrobenými sériovými stroji . Produkce Mercurů byla tedy již v prosinci 1975 zastavena. Jednou z příčin neúspěchu letounu byl fakt, že byl určen pouze pro krátké tratě a firma Dassault nenabídla žádné další modifikace narozdíl od amerických konkurentů Boeingu (B737) a McDonnella Douglase (DC-9). Další příčinou byly ropná krize a nepříznivý směnný kurz dolaru vůči franku, což by se projevilo při exportu Mercurů. Air Inter byl ale s Mercury spokojen a v roce 1985 uvedl ještě do služby dokonce jeden z prototypů. Poslední z Mercurů vyřadil Air Inter až v dubnu 1995. Všechny Mercury nalétaly za dobu svého provozu dohromady přes 360 000 letových hodin a přepravily 44 miliónů cestujících. Po celou dobu provozu Mercurů se na nich nevyskytla žádná vážnější technická závada a mohly se pochlubit až 98% spolehlivostí.
O letouny Dassault Mercure projevili kromě Air Inter i letecké společnosti Air France a belgické SABENA. Kvůli nepřijatelně malému doletu francouzského stroje dali však obě aerolinky přednost konkurenčním letadlům. Air France Boeingů 727-200 Advanced (dolet 3100 kilometrů) a SABENA Boeingům 737-200 Advanced (dolet 3500 kilometrů).
(foto: © Eduard Marmet, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=4894713)
Rozpětí | 30,55 m |
Délka | 34,84 m |
Výška | 11,36 m |
Max. vzletová hmotnost | 56,5 t |
Cestovní rychlost | 858 km/h |
Dolet | 756 km |
Max. počet cestujících | 150 |
Počet členů posádky | 2 |
Motory | 2x Pratt & Whitney JT8D-15, tah po 70,3 kN |