Za druhé světové války se firma De Havilland cítila vázána dát poválečné dopravě modernější náhradu za dříve rozšířené dvojplošníky De Havilland Dragon a Dragon Rapide. Vedle tohoto morálního závazku k tomu přispívalo i doporučení tzv. Brabazonova výboru. V typech doporučených tímto výborem byl i stroj označovaný V B, určený jako náhrada těchto dvojplošníků. Britské ministerstvo letectví zadalo vývoj letounu v roce 1943. Projekt DH-104 vyzrál do podoby dolnoplošníku se zatahovacím příďovým podvozkem a dvěma pístovými řadovými motory De Havilland Gipsy Queen 70. DH-104 měl vybavení pro 2 piloty a 8 cestujících. Prototyp letounu jenž obdržel obchodní jméno Dove se poprvé vznesl 25.9. 1945. Dove měl nespornou výkonnostní převahu nad Dragon Rapidem a zdokonalené vlastnosti, avšak byl dražší a v provozu asi o 50% nákladnější. Proto se krátce po válce dlouho nehlásili dřívější drobní evropští uživatelé Dragonů, neboť jejich finanční situace se ještě nestabilizovala. První sériové letouny tedy odebrali uživatelé z Austrálie, Kanady, Indie. Později se k nim přiřadili i uživatelé z USA a některých zemí jižní Ameriky. Později se Dove rozšířili i v Británii a Evropě. V roce 1948 firma představila obchodní verzi Dove 2 s luxusním interiérem. Dove 3 byl projekt výškového fotografického letounu, který se ale nerealizoval. Dove 4 byl vojenský spojovací letoun, který jako první odebrala RAF (provozovala je pod označením Devon C1) a později řada dalších vojenských letectev. Letouny Dove mnohdy prodělávaly dosti výrazné úpravy, dostávaly výkonnější motory, někdy i turbovrtulové a dokonce byly i prodlužovány. Dove se vyráběly do roku 1967 z výrobní linky sjelo celkem 530 strojů.
( pramen V. Němeček - Dvoumotorová pístová dopravní letadla, Atlas letadel svazek 4, Nakladatelství dopravy a spojů, Praha 1984)
Největší množství letounů DH-104 Dove zakoupila Argentina a to celkem 70 kusů . Tyto letouny pak ve největší míře provozovalo argentinské vojenské letectvo jako dopravní a spojovací.
(foto: © Julian Herzog, CC BY 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=24632258)
| verze 1 | |
| Rozpětí | 17,38 m |
| Délka | 11,99 m |
| Výška | 4,06 m |
| Max. vzletová hmotnost | 3,86 t |
| Cestovní rychlost | 265 km/h |
| Dolet | 1610 km |
| Max. počet cestujících | 11 |
| Počet členů posádky | 2 |
| Motory | 2x De Havilland Gipsy Queen 70, výkon po 243 kW |
Komerční provozovatelé DH-104 v roce 2002:
BBC Air (1), Mayfair (1), Rudge Air (2)