V roce 1956 vyhlásilo U.S. Air Force dvě soutěže na nové dopravní letouny. První z nich označená UTX (Utility Trainer Experimental) zněla na dvoumotorový čtyřmístný proudový stroj pro výcvikové a kurýrní účely. Druhá z nich byla označena UCX (Utility Cargo Transport) a zněla na čtyřmotorový proudový lehký dopravní a víceúčelový letoun. U.S. Air Force vyjádřilo potřebu 1500 letadel UTX a 300 letadel UCX.
Firma Lockheed se rozhodla přihlásit do soutěže UCX svůj model L-329 Jetstar. První ze dvou prototypů Jetstaru poprvé vzlétl dne 4.9.1957 pilotován Rayem Goudeyem. Jednalo se dolnoplošník, oproti specifikacím byl poháněn ale jen dvěma motory na zádi trupu. Palivové nádrže byly poněkud netradičně umístěny v tělesech na křídle.
Jako motory byly použity britské Bristol Siddeley Orpheus, které měly být licenčně vyráběny v USA. To se však nestalo a tak výrobce poté na druhý prototyp namontoval čtyři motory Pratt & Whitney JT12, na každou stranu trupu dva. Takto upravený letoun poprvé vzlétl v roce 1959. V soutěži UCX Jetstar neuspěl, přesto U.S. Air Force zakoupilo 16 těchto letadel, z toho 5 ve verzi C-140A jako kalibrační letouny pro letištní vybavení a 11 ve VIP verzi VC-140B.
Lockheed tak zkoušel uplatnit Jetstar na civilním trhu, počet zákazníků byl ale omezený. Celkem bylo v závodě Lockheed Marietta v Georgii vyrobeno 164 letadel označených Jetstar I. Poslední z nich opustil výrobní linku v roce 1973.
Na začátku 70.let byly totiž hlučné, žíznivé a kouřící motory JT12 již zastaralé. Lockheed tak vyvinul modernizovanou verzi L-1329 Jetstar II vybavenou dvěma novými dvouproudovými motory Garrett (později Honeywell) TFE 731. Nový byly také palivové nádrže, které byly zavěšeny pod křídlem. Zákazníci ale zakoupili jen 40 kusů Jetstaru II, na trh se totiž začaly tlačit úspornější dvoumotorové Falcony a Grummany Gulfstream II. Výroba Jetstarů II byla ukončena v roce 1980.
Firma American Aviation Industries (AAI) se ještě pokusila v polovině 80tých oživit Jetstary výměnou motorů. Na stroje měly být instalovány pouze 2 motory General Electric CF-34 a stroj dostal označení Fanstar. Byl vyroben prototyp a pak v roce 1986 American Aviation Industries (AAI) zkrachovala.
Lockheed Jetstar "hraje" také v bondovce Goldfinger. Jedná se o letoun, patřící Auric Enterprises, kterým Goldfinger unese Bonda z Ženevy do USA a pilotuje ho Pussy Galore.
Foto: Pedro Aragão, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=26973383
Jetstar I | Jetstar II | |
Rozpětí | 16,60 m | 16,60 m |
Délka | 18,42 m | 18,42 m |
Výška | 6,23 m | 6,23 m |
Maximální vzletová hmotnost | 19 050 kg | 20 185 kg |
Cestovní rychlost | 910 km/h | 811 km/h |
Dolet | 3410 km | 4820 km |
Typický počet cestujících | 2 | 2 |
Počet členů letové posádky | 8 | 8 |
Motory | 2x Pratt & Whitney JT12-6A, tah po 11,5 kN | 2x Garrett TFE731, tah po 16,5 kN |