Počátky vývoje Jaku-40 sahají do první poloviny 60tých let minulého století, kdy v SSSR vyvstala potřeba náhrady pístových strojů Lisunovů Li-2 ( licenční DC-3 vyráběný v SSSR), Iljušinů Il-12 a Il-14. Na zadání Ministerstva civilního letectví SSSR zareagovala jako první konstrukční kancelář G.M.Běrjeva. V té době ovšem Běrjevova konstrukční kancelář vyvíjela vojenský obojživelný Bě-12 a proto padlo ze strany ministerstva rozhodnutí spojit úsilí na vývoji nového dopravního letounu s OKB Antonova v Kyjevě. Nový letoun měl být schopen operovat z nezpevněných letišť, proto konstruktéři navrhli přímé křídlo a vybavili letoun třemi proudovými motory umístěnými na zádi ( třetí motor měl vstupní otvor v kořeni ocasní plochy). Vstupní dveře nového letounu, označeného An-Bě-20, měly vestavěné schůdky. An-Bě-20 byl dále vybaven pomocným zdrojem APU ( Auxilliary Power Unit), který zajišťoval klimatizaci přetlakové kabiny a umožňoval nastartování motorů bez nutnosti použití pozemního zdroje. Toto vybavení činilo letoun nezávislým na pozemním vybavení. V roce 1965 byl projekt dokončen a Taganrogu, sídle firmy Běrjev, byla postavena dřevěná maketa trupu ve skutečné velikosti. Ale v té době se z řady důvodů (vytížení výrobních závodů, intriky vedoucích jednotlivých konstrukčních kanceláří) práce na An-Bě-20 zastavily. maketa byla i s dokumentací převezena do Jakovlevových prototypových dílen v Moskvě, kde byl poté projekt s drobnými úpravami dokončen. 21.10. 1966 byl tedy zalétán první z pěti prototypů letounu přeznačeného na Jak-40. Ačkoliv výkony Jaku-40 byly slabší než se původně předpokládalo (díky poměrně slabým motorům) byl první letoun 30.9. 1968 zařazen na linky Aeroflotu. Oproti původním předpokladům letoun pouze s obtížemi vzlétal z nezpevněných ploch, proto bylo od jeho použití na travnatých letištích upuštěno. Letoun však měl i své přednosti k nimž patřil relativně tichý provoz a nenáročnost. Závod v Saratově, kde byl letoun vyráběn, poté zahájil velkosériovou výrobu 20-30 strojů měsíčně! Není divu, že se Jaky-40 v SSSR a socialistických státech (odebrali je např. ČSA, Balkan, Malév aj.) rychle rozšířily. Sovětské exportní organizaci Aviaexport se také podařilo získat zástupce pro prodej a servis Jaků-40 na západoevropském trhu. Stala se jím italská firma Aertirrena se sídlem ve Florencii díky níž byly Jaky-40 dodány také do Itálie nebo Západního Německa. Exportní provedení byla značena Jak-40E (s původní sovětskou avionikou) a Jak-40EC ( s avionikou americké firmy Collins). Právě díky firmě Collins vznikla myšlenka prodávat Jaky-40 s americkými motory a avionikou také v USA. Americká firma ICX Aviation dokonce šla tak daleko, že uzavřela v roce 1978 s Aviaexportem předběžnou smlouvu o licenční výrobě jaků v USA. Všem těmto plánům, ale udělal přítrž americký úřad pro civilní letectví FAA, který odmítl vydat Jaku-40 osvědčení o provozu. Důvodem zamítnutí byla jednoduchá kola podvozku (FAA požadoval zdvojená) a nedostatečný počet a rozměry nouzových východů. Dá se však říci, že Jakovlev 40 byl první regionální proudový letoun na světě a předběhl tak o 20 let dobu. Výrobce poté dodával také verzi Jak-40K, která se od klasického Jaku-40 lišila instalací nákladových dveří na levé přední části trupu. Do roku 1980 bylo vyrobeno přes 800 letounů typu Jak-40. Mnoho letounů se ještě nyní používá na regionálních linkách v Rusku a státech, které vznikly rozpadem SSSR.

foto: Oleg V. Belyakov, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=27379047 

 

Rozpětí 25,00 m
Délka 20,36 m
Výška 6,5 m
Max. vzletová hmotnost 16 t
Cestovní rychlost 550 km/h
Dolet 1450 km
Max. počet cestujích 32
Počet členů posádky 2
Motory 3x Ivčenko AI-25, tah po 14,7 kN

 

Komerční provozovatelé Jak-40 v roce 2000:

TAR Aeroregional (1), T doble A (1), Altair Airlines (10), Aviaekspresskruiz (3), Aviaenergo (1), Aviaobschchemash (1), Aviastar (2), Belgorod Air Enterprise (8), Bratsk Avia (8), Bravia (8), Chelyabinsk Air Enterprise (4), Eurasia (2), Gromov Air (1), KAPO (1), Karat (1), Khantyavia (2), Komiinteravia (2), Krylo (1), Lipetsk Air Enterprise (8), MDA Airlines (9), Nikolaevsk-Na-Amure Air Enterprise (5), Novgorod Air Enterprise (5), Orel Air Enterprise (3), Orenburg Air Enterprise (3), Perm Airlines (1), Polet (1), Rusair (1), Samara Airlines (2), Severstal (2), Tomskavia (5), Tulpar (6), Tyumenaviatrans (22), Ust-Ilimsk Air Enterprise (3), Sibaviatrans (2), Tatarstan Bugulma (15), Tatarstan Kazan (1), Volga-Dnepr (4), White Eagle (1), Centrafrican Airlines (1), Uzbekistan Airways (16), Euro-Asia Air (6), Semeiavia (3), Syr Sunkary (6), Taraz Wings (7), Aerocharter Ukraine (2), Aerostar (3), Columbus Avia (1), Constanta Airlines (8), Odessa Airlines (4), Prestige Avia (1), Ukraine Air Enterprise (1), Yuzhmashavia (4), Transeast Airlines (1), Veg Air (1), Ada Air (1), Albanian Airlines (1), Geasa (1), Azerbaijan Airlines (9), Aviaexpresscruise (1), Harka Air (2), Premium Air Shuttle )4), Aerosur (1), Aerocaribbean (6), Aerogaviota (4), Armenian Airlines (5), Dvin-Avia (2), Kish Air (2), Pariz Air (2), Air Moldova (1), Moldavian Airlines (1), Renan (1), BAS (1), Belavia (2), Kyrghyzstan Airlines (23), Phoenix Aviation (2), Tajikistan Airlines (8), Carpathian Air Transport (1), Linair (2), Air Lithuania (5), Hemus Air (5), Aviamost (1), Elf Air (3), Kotlasavia (5), Kumertau Express (1), Petronord Avia (1), Petropavlovsk-Kamchatsky Air Enterprise (6), Sibirinteravia (1), Yak Service (2), Yamal (6), Air Vip (1), Irtysh Avia (9), Kazair West (1), UES Avia (3), Tibesti Air (1), Qeshm Air (3)