Po druhé světové válce bylo Japonsko obsazeno americkými vojsky. Spolu s dalšími omezeními byla zakázána také výroba letadel. Toto embargo bylo uvolněno až v roce 1955. Hned v červnu 1956 se japonská vláda rozhodla zahájit projekt „čistě japonského dopravního letadla střední třídy“. Práce na letadle začaly v roce 1957, kdy byla vládou ustanoveno Sdružení pro vývoj a výzkum v oboru dopravních letadel ( japonsky Yusouki Sekkei Kyokai ), které dostalo bezprostředně za úkol zahájit práce na novém letadle. Letadlo bylo určeno pro krátké a střední domácí japonské tratě. Uvažovalo se o dvou variantách, v první měl letoun pojmout 60-65 cestujících, v druhé 70-75 cestujících. Nakonec se konstruktéři rozhodli letoun vybavit 64 místy pro cestující. Jako pohon byly zvoleny dva turbovrtulové motory britské výroby Rolls-Royce Dart. Sdružení se v roce 1959 transformovalo do výrobní firmy nazvané Nihon Aeroplane Manufacturing Company (NAMC). Tuto firmu založila japonská vláda ve spolupráci s šesti předními strojírenskými japonskými firmami - Mitsubishi Heavy Industry, Fuji Heavy Industry, Shin-Meywa Heavy Industry, Nihon Aeroplane, Showa Aeroplane a Kawasaki Heavy Industry. Stavba prototypu začala v roce 1962 v Mitsubishi Heavy Industry. Nový typ byl označen YS-11 ( jedenáctka značila, že se jedná o první verzi letounu a první verzi motorů). Prototyp poprvé vzlétl 30.8. 1962. Po zkušebním programu obdržel YS-11 v roce 1964 japonskou certifikaci a o rok později i americkou. První letoun převzala v dubnu 1965 japonská Toa Airways (dnes JAS). Celkem bylo vyrobeno 182 letounů verzí YS-11-100. V listopadu 1967 poprvé vzlétla verze YS-11A-200 se zvýšenou maximální vzletovou hmotností, následovala verze YS-11A-300 což byla verze smíšená pro dopravu cestujících a nákladu a YS-11A-400, což byla verze čistě nákladní. Verze -500,-600 a -700 se od ostatních lišily vzletovou hmotností. Většina vyrobených letounů byla dodána japonským dopravcům  Japan Airlines, All Nippon, Japan Domestic Airlines, již zmíněná Toa Airways a dále Japonským silám sebeobrany (Japan Self Defence Force). Leč letoun slavil též exportní úspěchy – 76 YS-11 bylo exportováno. V USA létaly u Piedmont Airlines pod označením „Rolls Royce Jet“, v jižní Americe u VASPu jako „Samurai“. Dále byly YS-11 vyvezeny též do Kanady, Gabonu, Pobřeží slonoviny, Řecka, Jižní Koreji a Indonésie. Výroba byla ukončena v roce 1974 a poslední letoun byl dodán Japonskému námořnictvu. Na konci osmdesátých let byly YS-11 u japonských i ostatních dopravců nahrazovány moderními turbovrtulovými Saaby 340, DHC-8 nebo ATR 42 a pomalu stahovány z tratí a odprodávány menším dopravcům.

Foto: Bill Larkins

 

  verze A-200
Rozpětí 32,00 m
Délka 26,30 m
Výška 8,98 m
Max. vzletová hmotnost 24,5 t
Cestovní rychlost 452 km/h
Dolet 3200 km
Max. počet cestujících 64
Počet členů posádky 2
Motory 2x Rolls Royce Dart 542 - 10K, výkon po 2 280 kW

 

Komerční provozovatelé YS-11 v roce 2002:

Aboitiz Air (7), Air Nippon (6), Japan Air Commuter (12), JAS (12), Alcon (1), Air Kasai (1), Asian Spirit (6)