Počátkem šedesátých let pocítil sovětský Aeroflot potřebu nových letounů pro střední tratě jako náhradu zastarávajících Iljušinů Il-14. Z těchto důvodů Tupolevova konstrukční kancelář vyvinula zkrácenou verzi Tupolevu 104 označenou Tupolev Tu-124. Ke svému první letu nový stroj odstartoval 29.3. 1960, pět let po Tu-104. Nový Tu-124 měl instalovány nové dvouproudé pohonné jednotky Solovjev D-20P, což byly dokonce dvouproudové motory v civilním provozu na světě, mnohem ekonomičtější než jednoproudové u Tu-104. Jejich umístění bylo stejné jako u Tu-104, tedy v přechodu křídla do trupu. Dále na něm Tupolev provedl několik aerodynamických vylepšení a vybavil ho modernější avionikou. Základní verze Tu-124 byla vybavena 56 sedadly pro cestující, verze Tu-124K-2 byla luxusní pro 22 cestujících. Na linky Aeroflotu byl Tu-124 nasazen dne 2.10. 1962. Sériové letouny byly označovány Tu-124V. Tupolev vyrobil celkem 164 Tu-124, z nichž drtivou většinu převzal sovětský Aeroflot. Pouze Československé Aerolinie a východoněmecký Interflug obdrželi po třech a dvou kusech. Po ukončení služby u Aeroflotu převzalo některé Tu-124 sovětské vojenské letectvo. Stroje ČSA byly odprodány iráckému vojenskému letectvu, kde vydržely ve službě do počátku 80tých let.
foto: By Lars Soderstrom, CC BY-SA 3.0
| verze V | |
| Rozpětí | 25,55 m |
| Délka | 30,58 m |
| Výška | 8,08 m |
| Max. vzletová hmotnost | 38 t |
| Cestovní rychlost | 850 km/h |
| Dolet | 2100 km |
| Max. počet cestujících | 56 |
| Počet členů posádky | 4 |
| Motory | 2x Solovjev D-20P, tah po 52,9 kN |