Firma Tupolev oznámila na pařížském aerosalonu v roce 1965 zahájení vývoje nadzvukového dopravního letounu Tu-144, který se měl stát přímým konkurentem francouzsko-britského projektu Concorde. Prioritou Tupoleva bylo zahájit letové zkoušky dříve než jejich konkurent, což mělo sovětskému leteckému průmyslu zajistit vedoucí pozici při vývoji dopravních letadel. Při porovnání Tu-144 a Concorde, oba typy vypadaly téměř stejně. Oba se vyznačovaly křídlem ve tvaru delta, pohyblivým „nosem“, obdobným vybavením a tvarem. Tu-144 měl ale několik odlišností. První byla dvojice vysouvacích křidélek za pilotní kabinou. Tato křidélka zaručovala dobrou ovladatelnost při nízkých rychlostech. Druhou odlišností byla instalace motorů, které měly poněkud delší gondoly než Concorde a byly umístěny blíže k trupu. Čtyři motory Tu-144 byly vybaveny přídavným spalováním, obraceče tahu měly pouze vnější dva motory. Tu-144 se poprvé dostal do vzduchu 31.12. 1968, tři měsíce před Concordem. 5.6. 1969 letoun poprvé překonal zvukovou bariéru. Avšak program Tu-144 utrpěl těžkou ránu po havárii jednoho prototypu na pařížském aerosalonu v roce 1973. Příčinou havárie byla nakonec určena chyba posádky, ale program Tu-144 se začal potýkat s těžkými problémy. Tu-144 měl daleko vyšší spotřebu paliva než Concorde a po ropné krizi v roce 1973 se začalo uvažovat o zastavení projektu Tu-144. Ropná krize a zdražení paliv také znamenali na dlouhou dobu stagnaci ve vývoji nadzvukových dopravních letadel a obrátili pozornost k velkokapacitním letadlům s úspornějšími motory.

Program Tu-144 nakonec ještě pokračoval. Byly zahájeny pokusné lety s poštou na trati Moskva – Alma Ata. Byla to nejrychlejší ale zároveň nejdražší poštovní linka na světě. 1.11. 1977 Aeroflot otevřel první pravidelnou pasažérskou linku obsluhovanou nadzvukovými letadly. Na trati Moskva-Alma Ata operoval letoun Tu-144. Ale za krátkou dobu byly lety ukončeny kvůli havárii druhého Tu-144. Linka byla v provozu 6 měsíců a bylo uskutečněno 102 letů s cestujícími. Tupolev poté přišel s vylepšenou verzí Tu-144D, ale Aeroflot letoun nepřevzal a ostatní Tu-144 vyřadil kvůli neúměrným provozním nákladům. V roce 1993 byl jeden Tu-144D uveden do letuschopného stavu a uskutečnil v letech 1993-1997 několik desítek výzkumných letů pro agenturu NASA.

 

foto:  Anna Zvereva  CC BY-SA 2.0

Rozpětí 28,80 m
Délka 65,70 m
Výška 12,85 m
Max. vzletová hmotnost 207 t
Cestovní rychlost 2500 km/h
Dolet 6700 km
Max. počet cestujících 150
Počet členů posádky 6
Motory 4x Kuzněcov NK-144, tah 196 kN bez přídavného spalování