Dalším zájemcem o náhradu směsice ruských strojů typů An-24, Jak-42, Jak-40 a Tu-134 je ukrajinský Antonov 148. Vývoj letounu byl zahájen na začátku 90tých let 20. století. Původně se počítalo pouze s přepracováním Antonovu 74 na čistě pasažérskou verzi. Práce pokračovaly pomalu, jelikož firma Antonov se dostala stejně jako všechny ostatní postsovětské velké podniky do existenčních problémů. Až v roce 2001 začala firma Antonov výrazně pracovat na vývoji. Projekt byl přejmenován na An-148. Nová koncepce počítala s hornoplošníkem s dvěma podvěšenými motory a ocasními plochami ve tvaru T. Z An-74 byl použit trup, který byl prodloužen o 2 metry, nově bylo vyvinuto křídlo a ocasní plochy. Za motory byly zvoleny 2 proudové motory Motor Sič D-436. První let nového Antonovu 148 se odehrál 17.11.2004.
Antonov nabídl několik verzí lišící se doletem a maximální vzletovou hmotností (An 148-100B, C , E) a dále prodlouženou verzi pro 99 cestujících označenou An-158 a nákladní verzi An-178 určenou pro 15 tun nákladu.
Letoun se poprvé veřejnosti představil na moskevském aerosalonu v roce 2005 a výrobce tam několik objednávek. Ruské Pulkovo objednalo 8 letadel, Kras Air 10 a Polet dokonce 20. Prvním zahraničním zákazníkem se stala Cubana, která objednala 3 kusy. O tři kusy nákladní verze projevila zájem Volga-Dněpr. V únoru 2006 byl letoun certifikován pro provoz ruským a ukrajinským úřadem pro civilní letectví. Následovaly, ale problémy a až 2.6.2009 nasadil An-148-100B poprvé na linky ve zkušebním provozu ukrajinský Aerosvit, následovaný 21.12.2009 ruskou Rossijou (nástupce Pulkovo), která převzala první z šesti objednaných kusů An-148-100B vyráběných v závodě VASO. Mezitím, ale výrobce ztratil několik zákazníků a další redukovali své objednávky. Polet nakonec převzal pouze dva An-148-100E, Volga-Dněpr objednávku zrušila, Kras Air zkrachoval.
Novým zákazníkem se stala ruská Angara Airlines ze sibiřského Novosibirsku, která objednala 3 letouny verze -100E z nichž první převzala v srpnu 2012. Cubana nakonec svou objednávku změnila na větší An-158 z nichž první převzala v květnu 2013.
5.3.2011 bohužel došlo k první havárii nového typu. An 148-100E určený pro vojenské letectvo republiky Myanmar havaroval při zkušebním letu u ruského Belgorodu. Vyšetřování ukázalo, že selhal ukazatel rychlosti, piloti stále zrychlovali a letoun se rozpadl za letu (podobně jako u havárie Airbus A330 Air France při letu z Ria de Janeira v roce 2009). Myanmar svou objednávku následně zrušil.
Antonov získal ale dalšího exotického zákazníka, 1 An-148 a 1 An-158 objednala severokorejská Air Koryo, která si první letoun převzala v březnu 2013. Projekt se nakonec snaží zachránit i ruské ministerstvo obrany, které v červnu 2013 objednalo 15 An-148 splánovanými dodávkami 4 letadla v letech 2014,15,16 a 3 letadla v roce 2017.
An-148 bylo možné příležitostně i v Praze kam ho jako změnu typu na lince z Petrohradu posílala Rossia a občas šlo na speciálních letech zahlédnout i jeden ze dvou Antonovů ruského Poletu.
Severokorejská letecká společnost Air Koryo zakoupila v roce 2013 dva letouny Antonov An-148-100B. Stroj registrace P-671 je využíván jako osobní letoun diktátora Kim Čong Una.
(foto: © sulivanmark , CC BY 2.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=14845310)
| verze -100B | verze -100E | verze 158 | |
| Rozpětí | 28,91 m | 28,91 m | 28,56 m |
| Délka | 29,13 m | 29,13 m | 30,83 m |
| Výška | 8,19 m | 8,19 m | 8,20 m |
| Max. vzletová hmotnost | 38,5 t | 38,5 t | 43,7 t |
| Cestovní rychlost | 870 km/h | 870 km/h | 870 km/h |
| Dolet | 3500 km | 4400 km | 2500 km |
| Max. počet cestujících | 75 | 75 | 99 |
| Počet letové posádky | 2 | 2 | 2 |
| Motory | 2x Motor Sič D-436, tah po 67 kN | 2x Motor Sič D-436, tah po 67 kN | 2x Motor Sič D-436, tah po 67 kN |
Komerční provozovatelé An-148/158 v roce 2013:
Air Koryo (1), Angara Airlines (3), Cubana (3), Polet (2), Rossia (6), Ukraine International Airlines (3)